Celý rok 1989

KULTURNÍ A HISTORICKÁ VÝROČÍ V LOMNICI NAD POPELKOU V ROCE
1989

1349
byla postavena na Táboře panem Zdeňkem z Valdštejna, feudálním držitelem lomnického panství, dřevěná kaple. Podle Zdeňka Fišery, mladého železničáře z Jilemnice, organizátora klubu přátel historie v okrese Semily, byla tato gotická kaple postavena v blízkosti středověkého hradu, zvaného CHLUM. Fišera se domnívá, že hrad CHLUM se nacházel nedaleko vrcholu Tábora, v místech, známých pod místními názvy Velký buben a Malý buben. Existenci zaniklého hradu nám až do dnešní doby připomíná osada Chlum, která byla založena jako podhradí stejnojmenného hradu. V husitských bouřích byly obě gotické stavby – hrad i kaple, zničeny. Fišera zastává názor, že historikové by měli znovu přezkoumat všechny staré písemnosti, v nichž se pojednává o pánech Valdštejnech z Chlumu. Je třeba znovu prověřit, zda predikát „z Chlumu“ se opravdu týká jenom Valdštejnů, sídlících na Chlumu u Turnova. Fišera tvrdí, že v některých případech je to nejasné, a predikát „z Chlumu“ může patřit lomnickým Valdštejnům, sídlícím na hradě zvaném CHLUM, jenž se od sklonku čtyřicátých let 14. století až do husitských bouří vypínal nad lomnickou krajinou.
11. a 12. listopadu se konal v Praze první arcidiecézní sněm. Sněm svolal a řídil Arnošt z Pardubic, od 23. listopadu 1344 první arcibiskup český. Na tomto památném sněmu byly vydány a schváleny stanovy, podle nichž se po dlouhá staletí řídil v Čechách nejenom křesťanský život: ve smyslu těchto stanov byly i založeny a systematicky vedeny nesmírně cenné písemnosti, jejichž obsah má velký význam pro český dějepis. Jsou to: 1. libri erectionum neboli knihy zřizovací a nadační, v nichž jsou obsaženy záznamy o zakládání a zřizování farních chrámů, klášterů, kostelů a kaplí, 2. libri confirmationum neboli knihy stvrzovací, v nichž jsou zápisy o obsazování far kněžími, kteří se ve 14. století nazývali plebáni, v nižší hodnosti klerici, 3. acta consistorii neboli zápisy z arcibiskupských a biskupských porad, jež mají význam především pro český místopis 14. a 15. století.
V první stvrzovací knize Pražské arcidiecéze je obsažena i první písemní zmínka o existenci lomnického kostela. Je psána středověkou latinou, jejíž slova dávají v češtině tento smysl: „Lomnice. 1354 20. srpna. Panu Václavovi, plebánovi z Lomnice, je dána obnovovací (znovu vyhotovená) listina nad jeho farností, poněvadž uvedl, že mu jeho stvrzovací (ustanovující) listina nad toutéž (lomnickou) farností byla pohlcena (zmizela) ve strašlivém ohni.“

1399
objevuje se první písemná zmínka o TUHANI v soudní knize města Jičína.

1429
připsal Jan Košík z Lomnice své manželce Machně 1500 kop grošů českých na všem svém zboží, v Lomnici na tvrzi i na městečku s platem…

1559
se objevuje první písemná zmínka o existenci školy v Lomnici nad Popelkou. Ředitel této školy měl titul rektor a jmenoval se Matěj Starej. Již v roce 1559 byl v městském konšelském úřadě. Pod městským znakem, vyobrazeným v r. 1578 v Lomnickém graduálu, je Matieg Starey, rector, uváděn mezi lomnickými konšely hned na druhém místě, za městským primátorem. Rektor zřejmě zaujímal mezi konšely první místo a byl zástupcem měst. primátora.



1579
20. srpna zemřel pan Václav Štěpanický z Valdštejna, feudální držitel lomnického panství od r. 1557. Mramorový náhrobní kámen, zasazený ve zdi lomnického kostela sv. Mikuláše, připomíná památku bezesporu historicky nejvýznamnějšího lomnického feudála, jenž žil v největší shodě s lomnickými občany. Ti ho považovali za svého největšího dobrodince, protože vykonal pro Lomnici na tehdejší dobu velice neobvyklý čin: v roce 1561 vymohl u císaře Ferdinanda I. privilegium, na jehož základě se od té doby pořádaly v Lomnici nad Popelkou každoročně tři výroční trhy, z nichž každý trval osm dní. Pro do té doby bezvýznamné poddanské městečko to byla tehdy přímo neuvěřitelná výsada, kterou se v těch časech pyšnila pouze významná, většinou královská, česká města. Díky této výsadě se Lomnice n. P. zakrátko opravdu zařadila mezi významná česká města, což je i doloženo v historických pramenech z konce 16. století. Je pravděpodobné, že Václav z Valdštejna měl nejenom přímé osobní styky s císařem, ale byl zřejmě i císařův oblíbenec. Tím si lze také vysvětlit, proč první díl lomnického graduálu, vyhotovený ještě za Valdštejnova života v roce 1578, iluminoval dvorní malíř císaře Ferdinanda I., Matyáš Hutský. V prvním díle lom. graduálu se nachází i barevné vyobrazení „urozeného pána, pána Václava z Valdštejna a jeho rodiny“. Tuto iluminaci „dala na svůj náklad vymalovati urozená paní, paní Eliška z Martinic“ – Valdštejnova manželka.

1589
nacházíme v písemnostech první zmínku o existenci domu, který stával na místě dnešní radnice. O tomto domu pouze víme, že původně patřil Zikmundovi Mlynáři, patrně majiteli proslulého podhrázského mlýna. Od Z. Mlynáře koupil dům někdy před r. 1589 Jiří Kvítek, který na jeho koupi zřejmě neměl dost peněz. Z té příčiny v r. 1589 J. Kvítek doplatil Z. Mlynáři dlužnou částku, což už je zaznamenáno v písemnostech. 22. července 1590, kdy celé město podlehlo požáru, který se považuje za největší v městských dějinách, i Kvítkův dům přestal existovat. Poněvadž dům stál na velmi exponovaném místě, musel být brzy obnoven – a to nikoliv v nějaké skromné, provizorní podobě, ale tak, aby důstojně reprezentoval tehdejší způsob lomnického městského života. Z té příčiny v r. 1591 půjčila lomnická vrchnost, tehdy reprezentovaná Eliškou z Martinic, vyhořelému měšťanovi J. Kvítkovi na stavbu nového domu šest kop českých grošů.

1599
„Václav Pešek jinak řečený Klabka splatil dvě kopy grošů českých, a vyzdvihli je k záduší, dali z nich 45 grošů od namalování erbu pánů kozlovských v kostele lomnickém“. Severně od Chlumce n. Cidlinou je ves Lužec nad Cidlinou, kde před r. 1395 zemřel vladyka Maršík, jenž předtím „na Ječniští sídlíval“. Vdova po něm, Elena, učinila nadání kostelu lomnickému. Z toho obdarování pocházel i zádušní les lomnický u Kozlova. JEČNIŠTĚ byl poplužní dvůr, jenž podle názoru J. J. Fučíka stával někde mezi hradem Kozlov a později vzniklým Morcínovem nebo dokonce na místě Morcínova. Václav Pešek řečený Klabka byl zřejmě nájemce nebo vlastník nějakého majetku, z něhož se musely odvádět poplatky lomnickému kostelu, zvané záduš. Z těchto poplatků pak musel duchovní správce lomnického kostela věnovat určitou část na údržbu památky pánů Kozlovských, tj. feudálů, kteří kdysi sídlili na hradě Kozlov ve středověké sídlené struktuře, jsou otázky, na které nenacházíme v historických pramenech žádnou odpověď. Erb, který byl k uctění památky pánů Kozlovských v r. 1599 vymalován v lomnickém kostele, byl v r. 1718 zabílen. Odhalit jej už nelze, protože erb byl vymalován ve starém kostele, který byl v r. 1781 zbořen, a na jeho místě v 1781 a 1782 postaven kostel nový, dnešní.


1629
se končila lhůta na rozmyšlenou všem, kteří nebyli římskokatolického vyznání. Jelikož předbělohorská Lomnice n. P. byla více než z 90% utrakvistická (kališnická neboli podobojí), opustilo v r. 1629 Lomnici n. P. a zároveň i Čechy mnoho obyvatel, kteří nemohli spojit způsob svého života s římskokatolickým náboženským vyznáním. Byli to většinou vzdělaní a majetní měšťané, patřící k oporám veřejného života. Záhy nato přišly hrůzy třicetileté války. V letech 1635, 1645 a 1647 obsadili Švédové Lomnici n. P. Pokaždé ji zcela zpustošili: odváděli dobytek, zmocňovali se všeho domácího i polního kovového nářadí a dokonce i lidí. Největší zájem měli o silné mladíky, které všechny odváděli ke švédskému vojsku.

1709
byla založena nová městská čtvrť, zvaná NOVÉ MĚSTO.

1729
působil v Libštátě páter Koniáš, známý z Jiráskova „Temna“.

1739
byla dokončena výstavba nové městské čtvrti, zvané KARLOV. V jejím centru se nacházelo Karlovské náměstí, postaru „Karlovský ryneček“. Jak na Novém městě, tak na Karlově, byly tehdy na volném prostranství postaveny nejrázovitější podsíňové domy. Poněvadž odborníkům je známo, že tyto domy se vyznačují ojedinělým svérázem, jenž má svůj původ v nějakých místních tradicích, jejichž podstatu se dosud nepodařilo vědecky objasnit, lze označit domy, postavené v roce 1709 na Novém Městě v r. 1739 na Karlově, za LOMNICKOU ARCHITEKTURU v její prvotní neboli základní novodobé podobě. Dá se říci, že ve své době Nové město i Karlov představovaly výstavbu, která snese určité srovnání s dnešními sídlišti. Zcela podobně jako sídlištní domy se vyznačují určitou jednotou, mnohými nepříliš oblíbenou a kritizovanou uniformitou, i domy postavené v první polovině 18. století na Novém městě i na Karlově, měly všechny jednotný ráz. Podle názoru Josefa Jana Fučíka, autora jedenáctidílné „Historie všech domů v Lomnici nad Popelkou“, všechny tyto domy byly dřevěné, všechny měly nápaditě vytvarované podsíně neboli loubí a bohatě členěné lomenicovité štíty. Na rozdíl od dnešních typizovaných domů, kdy jeden je stavební kopií druhého, zakladatelé Nového města i Karlova kopírovali pouze Fučíkem shora uváděnou základní stavební charakteristiku. Tuto jednotnou, pro všechny stavebníky závaznou, základní stavební charakteristiku neboli jednotnou stavební podstatu vyjadřovali v nejrůznějších stavebních obměnách a barevných odstínech. Bylo tomu tak proto, že v těchto podsíňových domech nežili vyložení měšťané ani venkované, nýbrž lidé, v jejichž životním rytmu se uskutečňovala vzájemná komunikace mezi venkovským a městským způsobem života. Tito lidé se tudíž vyznačovali mnohem všesměrnější životní orientací. Svědectví o ojedinělosti tohoto procesu, v jehož smyslu v lomnické krajině vznikal městský i venkovský způsob života z jediného, společného, místního krajinotvorného lomnického východiska, je mimo jiné uloženo i v této bezprecedentní (nemající nikde jinde v Čechách svoji obdobu) svébytnosti LOMNICKÉ ARCHITEKTURY.

1749
shořel radní dům a vedle něho tři měšťanské domy směrem ke kostelu. Byla to první kamenná radnice, která byla dostavěna teprve v r. 1724, nákladem 2222 zlatých rýnských. Vyobrazení této první kamenné radnice se nám nedochovalo. Dochoval se pouze popis, v němž se uvádí, že radnice postavená v r. 1724 nestála již uprostřed náměstí, jako všechny její dosavadní dřevěné předchůdkyně. Byla celá z kamene a cihel, štítem obrácená k náměstí, měla podloubí o čtyřech sloupech, čtverhrannou věž s hodinami na tři strany. V přední části byla velká radní světnice, při níž síň, po straně krám a komora. Vzadu byly hostinec s kuchyní. Po požáru v r. 1749 se začala stavět nová, v pořadí druhá, kamenná radnice, jejíž vyobrazení se nám již dochovalo, protože zmizela až 29. srpna 1862 při poslední velkém městském požáru. Dnešní radnice je v pořadí třetí kamenná stavba, která byla postavena v roce 1864, vnitřek dovybaven v roce 1865 a slavnostně uvedena do provozu 29. srpna 1865.

1779
Děkan Václav Hegler, kaplan Jan Mikeš, primátor města Antonín Šlechta a měšťané Antonín Kynčl (Günzel), Josef Prskavec, Václav Klemer a Václav Tůma, dali vlastním nákladem opravit sousoší, postavené v roce 1713, známe pod názvy „morový sloup“, „mariánský sloup“, „mariánské sousoší“ nebo „sousoší Panny Marie lomnické“. Sousoší bylo značně poškozeno požárem v r. 1749 a od té doby se rozpadalo. Jeho obnovu z r. 1779 nám připomíná latinský nápis: CIVes LoMnICenses reno Vabant DiebVs a VgVstI, jenž dává v češtině tento smysl: občané lomničtí obnovili ve dnech srpnových.

1809
dům č. p. 11 na lomnickém náměstí byl dán k dispozici poštovnímu úřadu v Praze, který získal za určitý poplatek právo využívat jej pro poštovní účely. O zřízení poštovního úřadu v č. p. 11 v roce 1838 a dějinách lomnické pošty jsme psali ve Zpravodaji č. 11

1819
stalo se splavné Labe. Tím se zlevnila i rozšířila doprava a Čechy získaly přímé spojení s mořem po vodě. Císař František I. zakázal dovážet ze zahraničí rukodělné zboží do království lombardsko-benátského. Tato část Severní neboli Horní Itálie se tehdy nacházela pod správou habsburské dynastie, patřila k Rakouské říši. Tímto zákazem císař donutil obyvatelstvo Severní Itálie, které předtím odebíralo nejjemnější a nejlepší textilní výrobky z Francie, Švábska a Švýcarska, aby kupovalo zboží, které se vyrábělo hlavně v Čechách. Poněvadž v Čechách se až dosud vyrábělo plátno, které italské odběratele neuspokojovalo, italští obchodníci naléhali na české dodavatele, aby zvýšili kvalitu svých výrobků. To vyvolalo mezi českými pláteníky konkurenční boj, v němž všichni rychle zlepšovali kvalitu vyráběného zboží. Lomnický organizátor velkovýroby pláten, Petr August Šlechta, dokázal využít obou shora uvedených, pro rozvoj české výrobny významných událostí, k nimž došlo v roce 1819, aby učinil z Hrubého domu na lomnickém náměstí rozptýlenou textilní manufakturu, která v letech 1823 – 1828 zaměstnávala 11 až 12 tisíc domácích tkalců.

1829
23. února zemřel v Lomnici n. P. Ferdinand Doubravský, narozený 29. září 1747 v Hněvčevsi, od r. 1775 učitel v Lomnici n. P., od r. 1782 zároveň i ředitel kůru (choru) místního kostela sv. Mikuláše. Zaujímá významné místo v dějinách české hudby; uplatnil se především jako skladatel chrámové hudby a organizátor lomnického hudebního života. Vzbouřili se sedláci z Nové Vsi nad Popelkou, k nimž se přidali i sedláci z Chlumu a z Košova, proti stavbě silnice z Lomnice n. P. přes Klepandu do Jičína. Rebelie byla násilně potlačena, oběti na životech nebyly. Silnice se i přes velký selský odpor přece jenom postavila. Toho roku propuklo na lomnickém panství ještě povstání proti tehdejšímu pánu lomnického zámku Hynku Falkeovi mladšímu. Vzbouření sedláci nejdříve zpustošili zámek, a potom se obrátili na Hrubý dům, v němž úplně vyplenili skladiště nejjemnějších druhů pláten, z nichž větší část byla již připravena pro první českou průmyslovou výstavu v Praze. Šlechtova firma se však přesto zúčastnila této výstavy, kterou se podařilo zorganizovat českému místodržiteli, nejvyššímu purkrabímu království českého, hraběti Chotkovi, v roce 1829. Zemské gubernium ocenilo výrobky Šlechtovy firmy státní stříbrnou medailí.
1839
7. září zemřel nepřirozenou smrtí Petr August Šlechta, zakladatel fy. Petr August Šlechta a syn, nyní Technolen n. p., Lomnice nad Popelkou. I ve svých 74 letech, v nichž ho zastihla neočekávaná smrt, pracoval v podniku, který založil. Při práci ho však přepadaly stavy tělesné slabosti, které rychle přecházely v mdloby. Aby neomdléval a rychleji se vymaňoval z těchto stavů, stála vždy na jeho pracovním stole láhev šampaňského, která za ním byla všude nošena. Zlá náhoda tomu chtěla, že v jedné dílně, kterou právě prohlížel, stála láhev od šampaňského vína, naplněná vitriolem k výrobním účelům. V domnění, že je to láhev šampaňského, kterou za ním přinesli z jeho stolu, uchopil v návalu slabosti rychle láhev s vitriolem a silným douškem se napil. Ač byla zjednána okamžitá lékařská pomoc, po krátkém zápase se jeho život skončil.

1849
byla postavena usedlost, zvaná Smita, nacházející se o samotě při silnici mezi obcemi Žďár u Kumburku a Ploužnice, přibližně 1 km vzdálená od obou uvedených obcí, z nichž je Ploužnice již administrativně připojena k Lomnici n. P.
Vypukl ve městě velký požár, při němž vyhořelo mnoho domů a dokonce i kostel sv. Mikuláše.
Byl zřízen soudní okres Lomnicky. Až do r. 1849 veškeré záležitosti, jak soudní, tak politické, vyřizovaly úřady vrchnostenské neboli patrimoniální, a městské. Městský úřad měl přidělenou katastrální obec Lomnici, tj. město Lomnici n. P., vrchnostenský úřad měl přidělené katastrální obce panství Lomnického, kterými byly: Bitouchov, Chlum, Košov, Kotelsko, Stará Lomnice, Rudolfovice (nyní Želechy), Rváčov, Stružinec, Tuhaň, Nová Ves n. Pop., Žlábek, a dvě obce z bývalého panství Milíčeveského – Cidlina a Lhota Bradlecká (nyní Bardlecká Lhota). Pod vrchnostenský úřad panství Kumburského patřily do r. 1849 Bělá, Libštát, Olešnice, Košťálovská (nyní Košťálov) a Syřenov. Pod vrchn. úřad panství Radim – Pecka: Kyje, Ploučnice (nyní Ploužnice) a Žďár u Kumburku. Pod vrch. úřad panství Hruboskalského: Holenice, Knížnice (nyní Kněžnice), Libuň, Tatobity se Žernovem a Veselí (nyní Veselá). Z těchto uvedených dvacetisedmi obcí byl v r. 1849 zřízen soudní okres Lomnický, který náležel pod c. k. trestní soud v Jičíně, kde byl i c. k. krajský soud.

1859
11. června se objevila v Prager Zeitung zpráva, že lomnický průmyslník Petr Karel Šlechta věnoval značný příspěvek do císařské pokladny pro válečné účely. 11. září purkmistrovský úřad v Lomnici n. P. propůjčil lomnickým ochotníkům polorozpadlou místnost v zadním traktu tehdejší radnice, aby ji upravili a vytvořili si z ní první stálou divadelní scénu ve městě. 2. listopadu byl přiznán císařským diplomem lomnickému průmyslníku Petru Karlovi Šlechtovi šlechtický titul. V literatuře se uvádí, že povýšení P. K. Šlechty do rakouského stavu šlechtického se uskutečnilo z vůle císaře, jenž se dozvěděl o dobročinných skutcích tohoto českého průmyslníka. 21. listopadu uvedli lomničtí ochotníci divadelní představení na svém prvním stálém jevišti. Po této premiéře se zde hrálo až do r. 1862, kdy 29. srpna jeviště zmizelo v plamenech spolu s radnicí a 41 domy. 10. prosince se v Lomnici n. P. – Podměstí, v čp. 58, narodil JOSEF JAN FUČÍK, nejvýznamnější vlastivědný pracovník Lomnicka nad Popelkou. Když mu bylo osm let, zemřela mu 20. prosince 1867 matka. Po smrti otce v r. 1876 obdržel na dokončení studia na jičínském učitelském ústavu 400 zlatých a poručníkem se mu stal lomnický barvíř látek Vít Slavík. Slavík měl velkou knihovnu, v níž se Fučík zejména o školních prázdninách dlouho zdržoval. Slavíkovi si Fučíka oblíbili a starali se o něj jako o vlastního syna. 3. listopadu se F. přestěhoval z Nové Vsi n. P., kde učil do Lhoty Bradlecké. Zde se stal prvním učitelem v tehdy nově postavené škole. Ve lhotecké škole působil až do výslužby 1. června 1923, později ještě vykonával nějaký čas funkci správce školy, ve které bydlel až do své smrti 13. června 1930. Byl vzorným učitelem, správcem školy, zakladatelem mnoha nejrůznějších spolků a sdružení. V Nové Vsi n. P. i ve Lhotě Br. vedl celkem 40 let obecní účty. Ví se o něm, že se rychle orientoval i v těch záležitostech, „které byly mnohdy i nešikovnou formou nařízeny“. Tak např. v první světové válce, když byl nařízen vůbec první soupis osiva, lámali si lidé hlavu nad potištěnými archy. Ti, kteří měli soupis provádět, byli pozváni do Semil, kde jim dokonce sám pan hejtman podával výklad. Když tomu takřka nikdo nerozuměl osmělil se Fučík, a vyložil věc tak, že najednou se všem všechno zdálo samozřejmé, snadné a logické. Ještě v r. 1928 se zasloužil o elektrifikaci Bradlecké Lhoty. Byly mu přiznány zásluhy o elektrifikaci mnoha jiných obcí. Na doporučení „Svazu východočeských elektráren v Hradci Králové“ byl nedlouho před svou smrtí dokonce zvolen i za předsedu elektrárenského družstva. Lidé ho neviděli nikdy zahálet a říkali o něm, že „práce nehoní Fučíka, ale Fučík honí práci“ Ve svém historickém místopise Lomnicka nad Popelkou, vlastivědnému sborníčku, i mnoha mapách, které nakreslil, nám Fučík zpřístupnil a přehledně uspořádal takřka všechny historické písemnosti o Lomnici nad Popelkou a jejím širokém venkovském okolí. V tom smyslu prokazujeme největší čest jeho památce pokaždé, kdykoliv musíme obrazně řečeno „jít do Fučíka“, abychom v něm našli to, o co se může opřít naše novodobá vlastivědná práce. Fučík vykonal dílo, které se stalo základním vlastivědným pramenem Lomnicka nad Popelkou. V tomto smyslu vykonal Fučík něco, co už nikdo po něm nemůže vytvořit podruhé, a Fučíka v tomto ohledu překonat. K jeho dílu se vracely generace, které přišly po Fučíkovi již před námi, čerpáme z něj my, a budou ho brát na vědomí i ti, kteří přijdou po nás – patrně ještě ve větší míře, než mu věnujeme pozornost my. Ti, kteří přijdou po nás, budou muset obnovovat svůj lidský život ve velice rychle se měnících životních podmínkách; to si bude vyžadovat, aby lidé zaujímali uvědomělejší vztah ke svému nejbližšímu okolí, v němž žijí, tj. mnohem uvědoměleji sledovali vývoj je obklopujícího životního prostředí, k jehož rychlému vývoji se bude muset přizpůsobovat i vývoj jejich lidského života. Podle názoru finského vědce a veřejného činitele Pekky Kuusiho nauka o obnovování života v rychle se měnících životních podmínkách se stane v dohledné době základním předmětem školního vyučování, jemuž bude přisuzován dokonce větší význam, než výuce psaní a čtení. Z toho co o Fučíkovi víme, lze předpokládat, že Fučík by i v dnešní době rychle vnikal do jejích potřeb, a s větším úspěchem, než mnozí z nás, opět šířil osvětu, kterou dnes lidé nejvíce potřebují.

1864
2. května byl položen základní kámen ke stavbě nové (nynější) radnice a tím i k novému divadelnímu sálu (nyní velká zasedací síň MěNV), který sloužil Spolku divadelních ochotníků 64 let, až do zahájení divadelní činnosti v Tylově divadle v r. 1930.

1869
Zeměspráva neboli správní politické řízení krajů, okresů, obcí apod. bylo odděleno od soudnictví. Tím byla oddělena moc politická od moci soudní. 30. května schválilo ministerstvo obchodu ve Vídni zřízení samostatné telegrafní stanice v domě čp. 17 nad kostelem, kde je nyní drogerie. Dům patřil tehdy městskému purkmistrovi a významnému českému průmyslníkovi Vincenci Matnému. Za provoz telegrafní stanice v purkmistrově domě odpovídal telegrafní aspirant František Schmidt, od 15. června 1875 Gustav Pauer.

1879
Překonány rozpory v lomnickém Sokole, z něhož tehdy vystoupilo 11 členů hasičské jednoty, kteří si přáli, aby se činnost Sokola zaměřovala především na protipožární ochranu. 24. července uspořádán společenský sraz sokolských jednot – lomnické, jičínské a novopacké, na Kumburce. Ve starých záznamech se uvádí, že „zde pod zříceninou za září pochodní a ohňů vytrvali bratři po srazu až do rána a za úsvitu odebrali se pochodem na hrad, aby odtud zajímavý východ slunce pozorovali“. 17. a 18. srpna byl opět vykonán „velkolepý výlet do Adršbašských a Teplických skal, jehož se účastnilo z lomnické jednoty 33 členů a deputace Sokola pražského, kutnohorského, choceňského a jiné“. V těchto srazech, jejíchž účastníci společně vnímali přírodní obsah české krajiny, se rozvíjelo české cítění, chování, jednání a myšlení, do své vývojově pokročilejší, nadstavbové, společenské české kulturní existence. V důsledku tohoto rozvoje došlo v roce 1889 k náboženskému rozkolu mezi lomnickými katolíky a evangelíky, který měl za následek přestěhování mariánského sousoší z jeho původního místa na lomnickém náměstí, na dnešní místo, které se nachází poněkud blíže ke kostelu svatého Mikuláše. Lomničtí nekatolíci již od roku 1877 začali prosazovat návrh na postavení Husova pomníku. Z toho důvodu musela být horní část lomnického náměstí zcela osvobozena od kulturních symbolů, připomínajících sjednocení českého společenského života pod nečeskou kulturní nadstavbou, založenou na římskokatolických náboženských základech. 28. listopadu na schůzi městského zastupitelstva byl učiněn první návrh na založení Městské spořitelny v Lomnici n. P. Tento návrh na založení Městské spořitelny v Lomnici n. P. Tento návrh byl přijat na schůzi městského zastupitelstva, která se konala 24. března 1890. Zřízení Měst. spořitelny se stalo skutkem 1. ledna 1896, odkdy Měst. spořitelna zahájila svůj provoz v přízemí lomnické radnice. Zde měla své sídlo až do roku 1931, než byla postavena nová budova na zavážce Zámeckého rybníka, kde je nyní sídlo lomnické pobočky České státní spořitelny. 25. prosince byla městská radnice a v ní nacházející se městské divadlo poprvé osvětleny elektrickým proudem, dodávaným ze závodu firmy Josef Horák (nyní Elitex), z proslulého Horákova dynama na výrobu elektrické energie, vyvinutého a postaveného Josefem Horákem a Ing. Antonínem Zikmundem na podzim roku 1886.

1899
byla římskokatolická farnost v Lomnici n. P. povýšena na děkanství.

1909
10. března se narodil v Lomnici n. P. FRANTA PATOČKA, akademický malíř. O jeho životě a díle jsme podrobně informovali ve Zpravodaji č. 15.

1919
10. července zemřel Jan Benda, v letech 1897 – 1914 ředitel měšťanské školy dívčí v Lomnici n. P., který se nejvíce zasloužil o geologické poznání Lomnicka nad Popelkou. 20. srpna a 3. září koupilo družstvo, zvané „Živnostenský dům v Lomnici nad Popelkou“ lomnický zámek od knížete Rohana. Na zavážce Zámeckého rybníka bylo postaveno „Bio válečných invalidů“, jak tehdy nazývalo městské kino. 8. října se narodil František Čapek, z Lomnice n. P. – Karlova, dodnes aktivně činný ústřední rozhodčí atletiky, spolužák a přítel zasloužilého umělce Oldřicha Oplta. 12. října se narodil Jiří Jína, pracovník n. p. Technolen, jenž vyvíjel dlouholetou, společensky užitečnou a významnou činnost na úseku lomnické kultury a turistiky. Byl dlouholetým členem školské a kulturní komise lomnického MěNV, jejíž jednání často díky svému širokému kulturnímu rozhledu usměrňoval. Tuto funkci zastával až do 18. června 1983, kdy zemřel. Čest jeho památce! 25. října se narodil ve Stružinci zasloužilý umělec, akademický malíř Oldřich Oplt, profesor Akademie výtvarných umění v Praze. K jeho 70. narozeninám vydává lomnické muzeum v tomto roce upomínkovou publikaci pod názvem OLDŘICH OPLT. V ní je reprodukována i Opltova interpretace lomnického městského znaku. Výklad Opltova výtvarného pojetí lomnického znaku uveřejňujeme ve zvláštním článku na jiném místě. Publikaci o životě a díle O. Oplta se čtyřimi barevnými a čtyřicetitřemi černobílými reprodukcemi, v ceně 15,--Kčs, si mohou zájemci koupit nebo objednat v Městském muzeu v Lomnici nad Popelkou.
1924
5. února se narodil ve Žďáru u Kumburku Antonín Chmelík, vlastivědný kreslíř a malíř. Městské muzeum v Lomnici nad Popelkou má ještě k dispozici publikaci „Antonín Chmelík: Hrady, zámky a krajiny Českého ráje“ v ceně 15,--Kčs za jeden výtisk, vydanou v roce 1984, a již nepříliš velký počet výtisků publikace „Antonín Chmelík“, v ceně 5,--Kčs, vydanou v roce 1979. V obou publikacích jsou kromě Chmelíkových kreseb hodnocení Chmelíkovy tvorby od zasloužilého umělce, spisovatele PhDr. Miroslava Ivanova a přehledy výtvarné činnosti Ant. Chmelíka. 29. srpna se narodil Josef Devátý, řidič autobusů ČSAD. Jeho sbírka pohlednic, zaměřená na Lomnici nad Popelkou, čítá již více než 900 kusů. Reprodukce pohlednic z jeho sbírky se v minulosti častěji objevovaly na stránkách našeho Zpravodaje. V tomto čísle zveřejňujeme kresby, které vyhotovil podle pohlednic z jeho sbírky další z našich jubilantů – František Kordík z Lomnice nad Popelkou – Košova, topič lomnických Čokoládoven, narozený 26. září 1924. Všem třem jubilantům, A. Chmelíkovi, J. Devátému a F. Kordíkovi, děkujeme za všechno, co vzešlo z jejich hlubokého vztahu k rodnému kraji a přispělo k poznání dějin našeho města. Věříme, že i v dalších letech bude vznikat z jejich lásky k rodišti práce, která bude navazovat na to, co až dosud pro Lomnici nad Popelkou vykonali.

1929
3. ledna zemřel ve Vídni lomnický rodák Augustin Radimský, překladatel a vydavatel prního vydání Komunistického manifestu, které vyšlo v českém jazyce na území Rakousko – Uherské monarchie v roce 1893. Markéta Kroupová, studentka Pedagogické fakulty v Hradci Králové, ve své diplomní práci AUGUSTIN RADIMSKÝ, PŘEKLADATEL KOMUNISTICKÉHO MANIFESTU, kterou dokončila a obhájila v roce 1983, upozorňuje, že v naší literatuře se takřka všude objevuje nesprávné datum úmrtí A. Radimského – 4. ledna 1929. M. Kroupová zjistila, že podle ohledacího úmrtního listu Radimský zemřel nikoliv 4. ledna, ale 3. ledna 1929. Někdy koncem března byla založena Lad. Cinkem a Janem Novákem fy Ladislav Cinek – speciální výroba nábytku, nynější INTERIER. Tato výrobna měla prvních sedm let své sídlo v bývalé Hybnerově tkalcovně, kde našla svoje první přístřeší na přímluvu drogisty Karla Krejcara, známého cvičitele a organizátora lomnické tělovýchovy. Stálý spolupracovník našeho Zpravodaje, Jaromír Mastník, nám ochotně sdělil, že Hybnerova tkalcovna se nacházela v uličce, která se začínala u Horákovy slévárny a vedla napříč prostranství, kde je nyní areál lomnického Elitexu. 1. září byla dána k dispozici lomnické tělovýchově přístavba lomnické sokolovny, v níž se nacházel nový, rozměrný sál. Stavba přístavby byla zahájena 6. června 1928 slavnostním svážením cihel, z něhož se v našem městě zachovalo poměrně mnoho fotografických snímků. 23. září byla zahájena výstavba Tylova divadla v Lomnici n. P., která byla dokončena 27. září 1930. František Kordík nám podle dobových pohlednic nakreslil, jak vypadalo prostranství, kde bylo později postaveno Tylovo divadlo, před rokem 1892. Rok 1903 se vztahuje totiž k vydání pohlednice, která byla v roce 1903 vyrobena ze snímku, jenž musel být pořízen před rokem 1892, v němž už byly postaveny Hornychova vila a krátce poté i nový hostinec Josefa Bartoše zvaný „Na dvoře“.

1934
4. února se narodil Alois Lábek, s jehož životem jsou spojeny nejenom fotbalové dějiny našeho města: jeho děd, otec i on se jako písmomalíři již od minulého století – tedy pěknou řádku let, starají o vzhled našeho města. Většina veřejných vývěsních štítů, označujících i propagujících lomnické obchody, restaurace, provozovny, závody, podniky, úřady, školy, kulturní, zdravotnická a sportovní zařízení a všechny ostatní organizace a instituce, stejně tak i mnoho transparentů s nejrůznějšími politickými i jinými hesly a nápisy, pocházejí z Lábkovy písmomalířské díly. K životnímu jubileu dostal A. Lábek asi největší dar od svého mladšího bratra Dušana, pod jehož vedením vykopali lomničtí fotbalisté na podzim roku 1988 nejúspěšnější sezónu v dějinách lomnického fotbalu, když po polovině soutěže skončili v I. A třídě na prvním místě. Poněvadž A. Lábek toho mnoho nenamluví, my za něj veřejnosti připomeneme, že před třiceti lety, v roce 1959, oblékal nejenom fotbalový dres našeho města, ale právě tenkrát byl s 31 góly i nejúspěšnějším lomnickým střelcem v mistrovské soutěži I. B třídy. MěNV v Lomnici nad Popelkou u příležitosti 55. narozenin vyslovuje Aloisu Lábkovi svoje uznání za práci, kterou vykonal spolu se všemi svými rodinnými předchůdci pro vzhled našeho města i pro upevňování našeho veřejného života. 1. dubna se narodil v našem městě Jiří Krejcar, čs. reprezentant ve skoku o tyči v letech 1952 – 1959, jemuž se podařilo v letech 1953 – 1956 třikráte překonat československý rekord v této disciplíně. Byl přeborníkem čs. republiky ve skoku o tyči v letech 1954, 1955 a 1956. V r. 1955 získal ještě tituly přeborníka čs. armády a přeborníka čs. spartakiády. Ještě v současné době je držitelem okresního rekordu mladšího dorostu ve skoku o tyči výkonem 365 cm, který vytvořil v roce 1950, a který mu
dosud žádný dorostenec v našem okrese nepřekonal. Během své aktivní činnosti splnil nebo překonal celkem šedesátkrát limit mistra sportu. V písemných materiálech se dočítáme, že tento titul mu nebyl z příčin čistě administrativních (žádost zůstala asi někde „v šuplíku“, což při skromné Jiřího povaze stačilo, aby bylo o jejím osudu rozhodnuto) po ukončení závodní činnosti udělen. I když se Jiří i bez tohoto titulu ve zdraví dožil 55 let, potěšilo by ho velice, kdyby se dožil i dne, kdy toto nedopatření bude uvedeno na správnou míru. Poněvadž samo se to jistě nevyřeší, měl by tuto problematiku alespoň trochu oživit soutěžní příspěvek městského kronikáře, zpracovaný na počest čs. spartakiády 1990 nejenom o dějinách lomnické tělovýchovy, ale doplněný i o medailonky skokana na lyžích a letce na lyžích, zasloužilého mistra sportu Karla Kodejšky, sportovní gymnastky a organizátorky čs. tělovýchovy, zasloužilé mistryně sportu Boženy Krejcarové, a bývalého čs. rekordmana a dlouhodobého reprezentanta Československa ve skoku o tyči, Jiřího Krejcara.

1939
12. března zemřel univ. prof. PhDr. Josef Chlumský, zakladatel čs. experimentální fonetiky. Narodil se v Xaverovicích (jak se tehdy nazývala osada Nové Dvory, nyní Lomnice n. P. – Nové Dvory) 23. ledna 1871, v čp. 1. Odb. učitelka Anna Jaklová, nar. 1905, je jeho neteř, její matka, Anna Koudelková, rozená Chlumská, byla sestra prof. Chlumského. Prof. Chlumský byl nejenom vědec světového jména ve svém oboru, ale i autorem učebnic občanské výchovy. Jako jeden z představitelů českého kulturního života neunesl zklamání nad společenským vývojem v letech 1938 – 1939. Na neblaze proslulou mnichovskou konference reagoval tak, že vrátil všechna vyznamenání, kterých se mu dostalo od francouzské vlády. Jeho pohřeb žehem se konal 15. března 1939 – přímo symbolicky, společně s pohřbem předválečné Československé republiky. 15. březen 1939 je známý v českých dějinách jako den vstupu nacistických vojsk na území okleštěné pomnichovské čs. republiky. Tím tento státní útvar přestal existovat a stal se tzv. protektorátem Čechy a Morava, považovaným za součást tzv. Velkoněmecké Říše. 1. září byl zatčen gestapem první lomnický občan: byl jím Bohuslav Matoušek, starosta TJ Sokol Lomnice nad Popelkou. Byl však již 7. září propuštěn. 13. listopadu byli zatčeni lomnický knihkupec Bohumil Jodas a jeho manželka Františka, pro velezrádnou výzdobu výlohy jejich knihkupectví. Pro Jodase se toto zatčení stalo osudným, protože ho nepřežil. 27. prosince 1939 se stává Bohumil Jodas, narozený 10. června 1873, první obětí, kterou si vyžádala válečná léta 1939 – 1945, v Lomnici nad Popelkou. V publikaci 100 let TJ Sokol je uvedeno, že Jodas byl zatčen 14. XI. a zemřel 29. XII. Naše informace se opírají o záznamy, které o zatýkání a osudech zatčených lomnických občanů zpracoval vrchní strážmistr František Žalský. Abychom více přiblížili našim čtenářům atmosféru té doby, ocitujeme zde několik vět ze zápisu vrchního strážmistra lomnické četnické stanice F. Žalského: „Když 15. března 1939 bylo v ranních hodinách rozhlasem vyhlášeno, že president Dr. Emil Hácha podepsal v Berlíně prohlášení, že klade osud českého národu do rukou vůdce německé říše…vrchní strážmistr Karel Kousal a štábní strážmistr Jaroslav Šubrt bez rozkazu spálili všechny důležité, důvěrné a mobilizační listiny a spisy. Na stanici byla dvoje kamna rozpálena, aby vše zmizelo, než přijdou naši ochránci.
Jak u nás Gestapo zatýkalo.
1. 9. Bohuslav Matoušek, starosta Jednoty Sokol a František Votoček, starosta Sokola ze Stružince. Oba byli vězněni a vyslýchání v Tanwaldě a dne 7. 9. byli propuštěni.
13. 11. Bohumil Jodas, knihkupec, a jeho manželka Františka Jodasová pro velezrádné nápisy a pohlednice proti Německu, které měli vyloženy ve výkladě. Tehdy Gestapo u Jodasů zle řádilo. Vše v krámě i v bytě rozházeli a Jodasa krutě zbili, že bolestný křik byl slyšeti až na chodníku, kde stál četník a nikoho do krámu nevpouštěl. Na četnické stanici přítomní příslušníci četnictva museli státi před nimi v pozoru, za řvaní jim nadávali a vyhrožovali, že budou všichni zatčeni a odvezeni, poněvadž o případu Jodasově museli věděti, že si toho nevšímají a nic jim nehlásí. Velitel stanice K. Kousal a jeho zástupce Josef Makovec odešli předčasně do penze. B. Jodas zemřel dne 27. 12. 1939 ve věznici v Kartouzích a pohřben byl v Železnici. Pohřben byl s obtížemi, které působili starosta železnický a Gestapo. Jeho manželka F. Jodasová byla 1. 3. 1940 z věznice propuštěna.“

1949
7. června byla ustavena TJ Sokol Technolen Lomnice n. P. Prvním starostou této závodní TJ se stal s. Josef Plichta, první ředitel n. p. Technolen. Tím bylo zahájeno socialistické jednocení tělovýchovy a její zpřístupňování pracujícím ve smyslu politiky, která se začala uplatňovat ve společenském životě po Únoru 1948. 29. října vznikl na dívčí střední škole v Lomnici n. p. první pionýrský oddíl. Tehdy za přítomnosti spisovatelky, pozdější národní umělkyně, Jarmily Glazarové, vstoupilo čtyřicet dívek lomnické střední školy do PO SSM (tehdy PO ČSM). Tak vznikla jedenáctá pionýrská organizace, která byla jednou z prvních v kraji. Ještě na sklonku téhož roku byla založena pionýrská skupina na chlapecké střední škole. Nad oběma oddíly si vzal patronát „Průmysl dětské výživy v Lomnici nad Popelkou“ (nyní Čokoládovny). 20. listopadu byly otevřeny Územní jesle univ. prof. dr. Zdeňka Nejedlého v Lomnici nad Popelkou.

1959
Od 1. ledna se lomnická výrobna kávomlýnků a kuchyňských strojků nazývá KOVOZÁVODY – tehdy n. p. Semily, nyní KOVOZÁVODY, podnik místního průmyslu, Semily, závod 03 Lomnice nad Popelkou. Od 1. ledna došlo ke sloučení závodů TOS 03 Lomnice n. P. (býv. fy Josef Horák) a Naveta 02 Lomnice n. P. (býv. fy Ignác Hornych a synové) v jeden celek, spadající pod TOS ( = továrny obráběcích strojů), n. p., Týniště nad Orlicí, s nezměněným výrobním programem. Krátce poté, od 1. dubna, byl pak celý národní podnik TOS přejmenován na ZÁVODY TKALOCVSKÝCH STAVŮ, n. p., Týniště nad Orlicí, ZÁVOD 03 LOMNICE NAD POPELKOU. Na jaře r. 1959 vznikla první brigáda socialistické práce v semilském okrese. Vytvořili ji pracovníci Vodohospodářské stavební obnovy, kteří tehdy pracovali na generální opravě regulace Popelky. Při této úpravě bylo nutné zrušit studánku, zvanou HOMOLKA. Tato studánka se nacházela asi 30 m od bývalé Cívkárny, pozdější provozovny 16 n. p. Technolen, ve směru dovnitř města, kde je nyní parčík. Studánka byla zastřešená, blízko silnice, zvané Palackého ulice. Od 19. do 22. března se konal čtvrtý celostátní sjezd JZD, kterého se též zúčastnil s. Josef Kosáček, předseda lomnického JZD, který tehdy obdržel státní vyznamenání „Za zásluhy o výstavbu“, o tři roky později, v r. 1962, „Řád práce“. Lomnické JZD v té době hospodařilo na 347 ha zemědělské půdy. Avšak ještě téhož roku, 3. prosince, se konala slučovací schůze zemědělců ze Želech, Chlumu a Ploužnice, kteří se rozhodli začlenit své pozemky do lomnického JZD. Tím si lomnické JZD vytvořilo předpoklady, aby od následujícího roku začalo hospodařit na téměř šesti stech hektarech zemědělské půdy. Průměrný věk pracovníků lomnického JZD byl v r. 1959 neuvěřitelně vysoký – 56 roků! 14. června se konala v Lomnici n. P. okresní spartakiáda, za jejíž organizaci odpovídal čtrnáctičlenný spartakiádní výbor, řízený předsedou s. Josefem Plichtou, ředitelem n. p. Technolen. Pro pamětníky uvádíme jména některých členů spartakiádního výboru, která jsou zaznamenána v městské kronice: tajemník spartakiádního výboru – Bohumír Kozák, předseda MV NF, členové spart. výboru – Josef Žalský, předseda MV KSČ, Josef Kunt, člen rady MNV, Ladislav Klen, předseda MV ČSM, Jan Mikule, předseda MO Čsl. Červeného kříže, Břetislav Dlouhý, předseda Svazarmu, Jan Drbohlav, školní insp. v. v., městský kronikář, ředitel Osvětové besedy v Lomnici n. P. (činnost OB nyní v mnohem širším rozsahu nahrazuje Sdružený klub pracujících), odb. učitel Oldřich Míča, zastupoval všechny lomnické školy, Alois Klen, předs. lomnické pobočky SČSP, J. Hercíková, ROH n. p. Technolen. Ostatní členové spartakiádního výboru nejsou v kronice jmenovitě uvedeni. 15. července bylo ustanoveno Stavební bytové družstvo, jehož předsedou se stal Bohumír Veselý z č. p. 886. Po celozávodní dovolené, v létě, byl provoz Člunkárna lomn. Elitexu přestěhován na dnešní místo, do objektu býv. Matsného mechanické tkalcovny. V tomto roce byla generální oprava kulturního domu, zvaného Živnodům, nákladem 229 tis. Kčs. 13. května vznikla v STAS první brigáda socialistické práce v Lomnici nad Popelkou, která se 22. července 1978 stala nositelem zlatých odznaků BSP, rovněž jako první BSP v Lomnici n. P. 9. prosince byl při MěNV (tehdy ještě MNV) v Lomnici n. P. ustaven SBOR PRO OBČANSKÉ ZÁLEŽITOSTI. Prvním předsedou se stal František Jehlička, jeho zástupcem s. Ludmila Švadlenková, předsedkyně MO Českého svazu žen.
13. prosince se konala slavnost, při níž byla odhalena pamětní deska JOSEFU JANU FIČÍKOVI na jeho rodném domě č. p. 58 na Podměstí. Slavnost byla pořádána ke stému výročí narození J. J. Fučíka (10. prosince 1859). O životě a díle nejvýznamnějšího vlastivědného pracovníka Lomnicka nad Popelkou promluvil ke shromážděným občanům Rudolf Hlava, učitel jedenáctiletky ze Semil. Desku do opatrování přijal za město Lomnici nad Popelkou soudruh Václav Jakubíčko, náměstek předsedy MNV. Slavnostní sbory zazpíval mužský sbor lomnického Bořivoje za řízení učitele Antonína Motejla. Byla přítomna též stařičká manželka oslavence, Anna Fučíková, rozená Čejková a více členů jeho rodiny – dětí, vnuků a pravnuků. Desku zhotovily Komunální služby města Lomnice n. P. a účtovaly za ni Osvětové besedě v Lomnici n. p. 1 192,-- Kčs.

1969
Od 1. března přestalo být Městské muzeum v Lomnici n. P. vedeno v seznamu kulturních zařízení, spravovaných dobrovolnými pracovníky, a stalo se profesionálním kulturním zařízením. K 10. březnu, šedesátým narozeninám lomnického rodáka, akademického malíře Franty Patočky, vydal ZK ROH Technolen knihu, sestavenou z jeho kreseb, nazvanou „Mizející krása domova“ s předmluvou národní umělkyně, spisovatelky Jarmily Glazarové. Tato kniha je dnes považována za první díl třídílného souboru knih, nesoucích stejný název. Tehdy ještě neoznačený první díl vyšel nákladem 3 000 výtisků, z nichž poslední byly vyprodány v roce 1979. 20. dubna přijelo tisíc lomnických občanů do Prahy na představení Tylova Strakonického dudáka, aby vzalo svůj hold Národnímu divadlu – ke stému výročí položení základního kamene k Nár. divadlu. 9. května propůjčil prezident čs. republiky, arm. Generál Ludvík Svoboda, Řád práce Ing. Františku Hadincovi, vedoucímu vědeckovýzkumné základny lomnického závodu 03, Závodů tkalcovských stavů, n. p., Týniště nad Orlicí.

1979
V noci z 31. prosince 1978 na Nový rok 1979 došlo k náhlému poklesu teploty, v Lomnici nad Popelkou z osmi stupňů nad nulou na dvacet jeden stupeň pod nulou. Tím první pracovní týden v novém roce začal klimatickou přírodní katastrofou, která vyvolala energetickou krizi spojenou s výpadkem průmyslové výroby a velkými škodami zejména na ovocných stromech. Právě v té době lomnický Elitex uváděl od 1. ledna do provozu tavírnu slévárny šedé litiny, která byla vybudována nákladem 9 milionů 183 tisíc Kčs. 22. ledna se konalo slavnostní otevření restaurace na sídlišti, postavené v akci Z. Radostná událost byla však ještě v tomto roce poněkud zkalena tím, že vedení RÁJ v Turnově nemělo tehdy šťastnou ruku při výběru pracovníků, odpovídajících za služby obyvatelstvu v této nové restauraci. Personální problémy se tu nakonec přece jenom vyřešily, takže v Lomnici n. P., již několik let opravdu existuje novodobé pohostinství, které si získalo dobrou pověst. 24. dubna se zavřely brány 10. mezinárodního veletrhu spotřebního zboží v Brně, jehož se zúčastnilo 372 vystavovatelů ze 33 zemí. Největším zahraničním vystavovatelem byl Sovětský svaz. Své výrobky zde představilo i přes 400 československých výrobně hospodářských jednotek, podniků a organizací. Zlatou medaili zde získal n. p. Technolen Lomnice n. P., jemuž porota ohodnotila tímto vysokým vyznamenáním luxusní stan ALBENA. Při překonávání následků energetické krize se prověřoval poměr pracovníků všech závodů k potřebám socialistické společnosti. Za příkladný vztah k obnově národního hospodářství získala BSP „Kolektiv VIII. všeodborového sjezdu“ z provozu Člunkárna lomnického Elitexu koncem roku zlaté odznaky BSP, jako druhá BSP v Lomnici n. P. V síni tradic lomnické ZDŠ se konala výstava k 30. výročí založení PO SSM. Do činnosti PS bylo v roce 1979 zapojeno 35 oddílů pionýrů a jisker. 28. října zemřel Jan Drbohlav, nositel státního vyznamenání „Za vynikající práci“. Narodil se 20. června 1917. Od r. 1958 až do konce r. 1971 byl předsedou, zpočátku MNV, od r. 1960 MěNV, Lomnice nad Popelkou. Od r. 1972 až do důchodu pracoval jako vedoucí kádrového a personálního odboru ONV Semily. V důchodu pracoval až do své smrti ve funkci předsedy Městského výboru Národní fronty. Čest jeho památce! 29. listopadu zemřela Ludmila Švadlenková, nositelka státního vyznamenání „Za zásluhy o výstavbu“. Narodila se 20. listopadu 1900. Byla to rázná žena, která uměla obhajovat i prosazovat názory, o jejichž správnosti byla přesvědčena. Zvláště ženy v ní viděly představitelku svých zájmů, a proto jí svěřovaly funkce, jakými byly např. předsedkyně MO Českého svazu žen, místopředsedkyně SPOZU, funkce spojené s obhajobou zájmů pracujících v ROH apod. V práci viděla širší lidské poslání. Jako tkadlena udivovala své okolí zvláštním vztahem k práci. Říkala, že „slyší, jak jí její stavy zpívají“. Hluk v tkalcovně se v jejím vědomí proměňoval v hudbu o životě a nové lidské budoucnosti. Svůj dělnický pohled na svět vyjadřovala velice všestranným způsobem. Ve dvacátých letech jako cvičitelka Spartakových skautů práce – mládežnické organizace KSČ. Jako divadelní ochotnice, členka dramatického kroužku JIŘÍ WOLKER, v každém představení vytvořila ženskou roli, z nichž mnohé pak uměla sehrát i ve skutečném životě. Měla i výtvarné nadání, které uplatňovala nejenom při organizování politických výstav, ale i při tvorbě praporu lomnické organizace KSČ. Ten podle jejího návrhu šila její sestra již o vánocích roku 1920. Tak vzešel z jejích dělnických představ první prapor KSČ v okrese Semily. Prapor, uložený v lomnickém muzeu, před výstavou k 50. výročí vzniku KSČ, po padesáti letech, v roce 1971, s. Švadlenková vlastnoručně opravila. Při vzpomínce na ni si vážíme toho, že její život byl spojený s představami o lidech, kteří mají lepší poměr k socialistickému majetku, než ke svému osobnímu. Nejvíce však obdivujeme to, že s. Švadlenková našla v sobě sílu, aby si podle těchto představ uspořádala svůj vlastní život. Čest její památce!
V tomto roce zaznamenalo Městské muzeum v Lomnici n. P. největší vydavatelskou činnost ve svých dějinách. Tehdy byly vydány vlastivědné publikace: 1. Augustin Radimský – průkopník marxismu v Čechách, vyšlo k 50. výročí úmrtí A. Radimského, 2. S Janem Bendou do geologické minulosti Lomnicka, k 60. výročí úmrtí Jana Bendy, 3. Antonín Chmelík – katalog vlastivědných kreseb vydaný k výstavě, pořádané k 55. narozeninám A. Chmelíka. Všechny shora uvedené publikace vyšly každá v nákladu 2 000 výtisků. Každou z nich je ještě možné zakoupit v lomnickém muzeu. Cena jednoho výtisku: A. Radimský – 3,--Kčs,
J. Benda – 5,--Kčs, A. Chmelík – 5,--Kčs. V roce 1979 byla ještě vydána publikace pod názvem LOMNICE NAD POPELKOU – VLASTIVĚDNÝ PŘEHLED. Ač vyšla v nákladu
3 000 výtisků, byla prodána již na jaře r. 1984.
František Nová, městský kronikář

VÝSTAVNÍ SEZÓNA 1989
V MĚSTSKÉM MUZEU LOMNICE NAD POPELKOU
Na začátek letošní výstavní sezóny připravilo Městské muzeum v Lomnici nad Popelkou výstavu malíře, který je většině obyvatel města dobře známý. FRANTA PATOČKA je totiž nejenom lomnickým rodákem, ale také umělcem v Lomnici nad Popelkou zvlášť oblíbeným. Není to ovšem jen proto, že pochází z našeho kraje, a že se v jeho díle zhusta objevují místní motivy, ale hlavně proto, že jeho podání prozrazuje vnímavý a citlivý přístup. Obdivovatelé Patočkových obrazů milují poetické a zadumané krajiny s chaloupkami tak typickými pro tento kraj, jehož se staly téměř symbolem. Patočkovy obrazy vás oslovují, promlouvají k vám důvěrně známou řečí, oživují vzpomínky na dětství nebo na prázdniny u babičky v tomto kraji strávené. Výstava pořádaná k umělcovým osmdesátinám nebude průřezem jeho celoživotní tvorby, jak bývá v takových případech zvykem. Budou zde věci převážně novějšího data, které jsou dokladem, že umělec neustrnul tam, kde sklidil obdiv a úspěch, ale stále se snaží hledat nové vyjádření. MěNV v Lomnici n. P. vydá k umělcově jubileu upomínkový tisk, redigovaný Vladimírem Mikulem. Tisk bude obsahovat nejenom životopisná data, ale i ohlasy českého kulturního života na Patočkovu tvorbu. Na slavnostním zahájení s kulturním programem v neděli 30. dubna v 10 hodin promluví spisovatelka Marie Kubátová. Výstava obrazů Franty Patočky potrvá do 23. července 1989. V neděli 6. srpna v 10 hodin bude zahájena výstava obrazů dalšího lomnického jubilanta – zasloužilého umělce Oldřicha Oplta, který oslaví své sedmdesátiny. Také jeho tvorbu není třeba návštěvníkům našeho muzea představovat. Tentokráte se však mohou těšit i na obsáhlejší tisk o umělci a jeho rodném kraji. Výstava potrvá do 31. října 1989.
Alice Sůvová

HISTORIE BUDOV
BAROKNÍ ZÁMEK zvaný ŽIVNODŮM jinak též KULTURNÍ DŮM
Byl postaven v dnešní podobě v letech 1730 – 1737 hrabaty Václavem a Karlem z Morzinu. Na místě, kde stojí dnes lomnický barokní zámek, stával předtím mnohem rozměrnější renesanční zámek, postavený v letech 1566 – 1567 Václavem Štěpanickým z Valdštejna. Nádvoří tohoto renesančního zámku dal v roce 1578 vlastním nákladem vyobrazit jeho správce, obroční písař a vrchní zahradník, Matěj Zahrátka. Iluminace je dílem Matyáše Hutského, dvorního malíře císaře Ferdinanda I.; byla pořízena pro první knihu Lomnického graduálu, vyhotovenou v r. 1578 pro bratrstvo literátského kůru kostela sv. Mikuláše v Lomnici nad Popelkou. Ve válce třicetileté byla podle pověsti na zámecké věži zřízena korouhev, na kterou stranu byla vystrčena, na tu lid utíkal. R. 1647 vyplenilo švédské vojsko zámek a město. Sebrali všechny kovové věci, dokonce i měděnce z kamen vytrhali a odvezli. Podle urbáře z r. 1667 byl zámek lomnický vystavěn do kruhu pevně z kamene, dvojnásobnou zdí a zděnými příkopy obehnán. Před první branou s věží byl zvedací most. V zámku byla klenutá předsíň, u ní světnice pro čeleď a komora pro spaní, potom kuchyně, jiná kuchyně pod zemí, pekárna, předsíň s kamny, světnice, komora, studnice, schody; výše byla světnice s předsíní, kudy se mohlo přes příkop po malém zdvihacím mostě jíti; u té byla jiná světnice s tajným východem; dále bylo sedm pěkných komnat. V zámku byly troje kamenné schody, přičemž dvoje vedly až na střechu. V poschodí byly dva sály, jedna jídelna, jedna světnice pro vrchnost, jedna ložnice, ze které se chodilo do kaple, z kaple do jídelny, odtud do předsíně. U předsíně byla kancelář, ze které vedla pavlač k jinému sálu. Za tímto sálem byla světnice, komora, kuchyně, komůrka, světnice, jizba, další světnice, předsíň a komůrka, potom pokoj zámecké paní a komora. Všechny místnosti byly dobře stavěny a klenuty. Nad zámkem byly čtyři komory pro sýpku obilí a šindelová střecha. Pod zámkem byly tři sklepy pro led. Uprostřed zámeckého nádvoří byla kamenná kašna, do níž byla voda vedena rourami a z ní odváděla se do zámeckého rybníku, který měl troje sádky. U zámku byly zahrada a sad. Vzadu byl pěkný dům – vodárna, neklenutý, kde se i pálenka pálila, vedle vodárny byl pivovar se sladovnou a krčmou. Přední budova, pivovar a vinopalna byly vystaveny až v r. 1660. Po odstranění renesančního zámku Morzinové postavili barokní zámek jen z polovice, jak měl býti podle plánu. Plán počítal se zámkem do čtyřech úhlů, majícím uprostřed čtverhranný dvůr a veskrz průjezd. Stavba nebyla dokončena zřejmě proto, že majitelé lomnického panství již v roce 1654 a zejména pak od josefínských reforem na zámku trvale nesídlili. Byly tu umístěny vrchnostenské neboli patrimoniální úřady, které nejenom spravovaly panství, ale vykonávaly i soudní a politickou činnost. Po zrušení vrchnostenských úřadů v roce 1849 muselo město svým nákladem dát upravit zámecké místnosti pro kanceláře c. k. okresního soudu a vězení. 10. června 1850 začal v Lomnici n. P. úřadovati c. k., okresní soud. I když zámek plnil jiné funkce, zámecká budova však patřila stále knížeti Rohanovi. Teprve 20. srpna a 3. září 1919 od Dr. Alaina Antonína Rohana koupilo družstvo „Živnostenský dům v Lomnici“ lomnický zámek s některými pozemky za 140 tisíc Kč. Tehdy se začala přestavba zámeckých prostor pro živnostenské účely. K přední části dvora bylo přistavěno nové schodiště a z bytů v prvním poschodí upraven velký sál nákladem 300 tisíc Kč, vnitřní zařízení za 100 tis. Kč, v r. 1922 k živnostenské výstavbě vybudován na dvoře hudební pavilon za 50 tis. Kč, potom vybudováno jeviště za 70 tis. Kč, v roce 1926 upraveny dílny pro živnostenskou pokračovací škola za 25 tis. Kč. A tak se v údobí mezi dvěma světovými válkami proměnil lomnický zámek ve středisko lomnických živnostníků, kteří si z něho učinili sídlo všech svých živnostenských organizací. Po únoru 1948 se lomnický Živnodům zpočátku intenzivněji využíval k řešení bytových problémů a místnosti se měnily v soukromé, někdy i služební byty. Po generální opravě v roce 1959 postupně získával pověst kulturního domu, v němž od r. 1963 do r. 1984 sídlila lidová škola umění. V říjnu 1971 zde byla projevem Bohuslava Horny, vedoucího odboru kultury ONV Semily, zpřístupněna veřejnosti Středisková knihovna, která zde je až do současné doby. V přízemí, s okny ve směru do Husova náměstí, jsou místnosti klubu důchodců, v nichž se promítají pro důchodce i filmy a audiovizuální pořady. Velký sál v prvním patře je využívána pro taneční zábavy, některé divadelní i hudební kulturní akce, nejrůznější výstavy, pořádané většinou organizacemi, sdruženými ve Sdruženém klubu pracujících v Lomnici n.P., a dokonce i pro tělovýchovné účely. Bývalé hospodářské budovy, nacházející se u zámeckého nádvoří, využívají spolu s nádvořím Východočeské vodovody a kanalizace Hradec Králové, odštěpný závod 08 – Turnov, provozovna Lomnice nad Popelkou. Na žádost redakční rady Lomnického Zpravodaje uspořádal 28. ledna 1989 František Novák, městský kronikář. Pro Lomnický Zpravodaj dodán i štoček, na němž se nachází netypický, avšak přesto nejcharakterističtější a nejobsažnější snímek Živnodomu, který pochází z doby, kdy byl v roce 1919 zakoupen lomnický zámek knížete Rohana lomnickými živnostníky. Ojedinělý snímek, pořízený přibližně před sedmdesáti léty, nám vyobrazuje Živnodům i s jeho nádvořím, nacházejícím se v popředí.





MĚSTSKÝ NÁRODNÍ VÝBOR
LOMNICE NAD POPELKOU
I. PLNĚNÍ VOLEBNÍHO PROGRAMU NÁRODNÍ FRONTY ZA ROK 1988
V roce 1988 občané Lomnice n. P. důstojně oslavili sedmdesáté výročí vzniku Československé republiky i další významná výročí. Volební program se v hodnotě díla podařilo splnit, přesto že byl náročný, zejména v akcích „Z“.

A
ZHODNOCENÍ OBLASTI EKONOMICKO SOCIÁLNÍ
Rozšíření příjmové základny MěNV se podařilo jen částečně. Nejvíce k tomu přispělo vybírání poplatků z místa, kolaudace některých staveb z minulých let a vyměřování poplatků ze skleníků. Činnost DOS se v příjmech zlepšila jen nepatrně. V DOS je od 1. ledna 1989 nový vedoucí. Účelové dotace byly v podstatě čerpány dle plánu. U výdajů byly překročeny náklady zejména na školství, především za vytápění a spotřebu elektřiny.
1. Úsek životního prostředí, zemědělských a neinvestičních částí akcí „Z“.
Ekoprogram města byl schválen 02 v květnu. MěNV dal zpracovat studii Lesoparku v Malé oboře. Byla vytvořena koncepce budování nových kotelen v lomnických závodech a zařízeních, takže v blízké budoucnosti by se měl podstatně snížit úlet popílku, který byl v roce 1988 značný, a s nímž nebyli občané města spokojeni. Byla zpracována dokumentace na kanalizační sběrač a ČOV s postupným svedením kalů do sběrače s ČOV, čímž by se měla po jejich vybudování podstatně zlepšit čistota vody v Popelce, kde zatím největším znečišťovadlem je TECHNOLEN 02. ČOV = čistič odpadních vod. Od 1. července byla otevřena skládka interních materiálů na Rváčově. Technické služby po celý rok zajišťovaly svoz komunálních odpadů. Nepodařilo se však ještě zlikvidovat divoké skládky. Byl rozšířen urnový háj a podařilo se zajistit generální opravu elektroinstalace na radnici. Byla vyprojektována cesta od urnového háje ke hřbitovu. Byla sklizena část opuštěných zemědělských ploch, o což se zasloužili zejména zahrádkáři, myslivci, požárníci a Český svaz žen. Jednotlivé závody a JZD však nevysadily zeleň kolem svých objektů a Technolen nezatrubnil Popelku u svého závodu 02 na Podměstí.
2. Úsek investiční výstavby a podmiňovacích investic pro výstavbu sídliště pod nemocnicí. V r. 1988 bylo vydáno stavební povolení na výstavbu jedenácti rodinných domků. Dále byl zajištěn přívod vody pro 88 bytových jednotek na Letné. Z podmiňovacích investic pro výstavbu sídliště pod nemocnicí byly z volebního programu zajištěny tyto úkoly: - zpracován projektový úkol na vodovodní přivaděč pro 265 bytových jednotek Vých. vodárnami a kanalizacemi.
- zpracován projekt na zatrubnění Popelky v místě 265 bytových
jednotek Zemědělským stavebním sdružením L. n. P.
- zpravován projekt na kanalizační napojení sídliště Stavoprojektem
- vybudován kanalizační sběrač z náměstí od Drogerie na školní náměstí Pozemními stavbami Hradec Králové.
- zpracován projektový úkol na čistič odpadních vod Centroprojektem Gottwaldov, k realizaci ustavena realizační skupina
výkup pozemků pro sídliště bude provádět KTÚ HK.
3. Úsek investiční části akce „Z“
Na akcích „Z“ byla vytvořena hodnota díla přes 5 mil Kčs oproti předpokladu 4,5 milionu Kčs. Plánované akce byly plněny následovně:
vodojem Košov nedokončen pro nedostatek stavebního materiálu i technologického zařízení, jakož i pro neplnění vysílání brigádníků ze závodů.
první etapa vodovodního řádu Želechy byla dokončena
ve výstavbě požární zbrojnice bylo pokračováno, dokončení plánováno na rok 1989.
první etapa výstavby polikliniky v hrubé stavbě nebyla proveden, vybudovány pouze základy. Důvodem byl naprostý nedostatek zdícího materiálu a cihel.
klubovna kynologů byl dobudována.
Započato s akcí vodovod Želechy II včetně jímání pramenů, a s vodovodem na Ploužinici.
Nebyla zahájena akce „rozšířené ubytování v lyžařském areálu“ pro pozdní dokončení dokumentace.
Volební program NF dle sepsaných Svazarm – kynologové, požárníci, TJ, zahrádkáři a myslivci. Z občanských výborů nejlépe OV č. 2 – Podměstí. Z ostatních akcí: na sportovní halu nezajištěn projekt, ale pouze projektový úkol.
na koupaliště je pouze rozpracovaná studie, projektový úkol nebyl proveden
projektový úkol na druhou etapu výstavby Polikliniky nezpracován Stavoprojektem Hradec Králové.
vlek na Tábor byl dodán, ale akce nerealizována TJ.
V oblasti údržby a modernizace: Mateřskou školu na Karlově se nepodařilo dokončit. Chybělo dřevo na celou výměnu střechy. Byl však instalován nový kotel, provedeny vodoinstalatérské práce a občanský výbor č. 2 zde provedl betonáž podlah. Nepodařilo se dokončit průčelí základní školy opravou římsy. Provedena necelá polovina, protože Agropodnik neposkytl lešení.
V oblasti dopravy: byla provedena penetrace cesty do Nových Dvorů, opravena cesta od Stavebnin po Oboru. Na některých komunikacích provedena běžná údržba. Vybudováno parkoviště u samoobsluhy na Podměstí. Technickými službami nebyl plně zajištěn úkol dobudování dopravních značek.
V oblasti obchodu, cestovního ruchu a služeb: Po více než půl roku byly problémy s otevírací dobou v Potravinách na Sídlišti a na Husově náměstí. Teprve v průběhu druhého pololetí se podařilo prodejní doby zajistit i zde do 18:00 hodin. Nepodařilo se vyřešit dovoz čerstvého chleba do města ani trvalé otevření masného úseku na sídlišti. Teprve od 1. června 1988 se podařilo RAJ otevřít znovu Lidovou jídelnu. Hostinec U České koruny na Podměstí ukončil provoz a dům R. Bartoše byl prodán do vlastnictví lomnického Technolenu, který v něm zřídí ubytovnu. RAJ nezajistil obnovení prodeje polotovarů v ulici Antala Staška, neopravil restauraci na Táboře, ani údržbu budovy býv. hotelu DOLEŽAL. To bylo předmětem největší kritiky občanů. Za neplnění úkolů v této oblasti byla radou MěNV jak RAJ, tak Potravinám, dvakráte uložena pokuta, RAJ navíc 10. tis. Kčs za špatnou údržbu hotelu Doležal.
V oblasti sociálního programu: byly provedeny stavební práce v kulturním domě OPBH. Zařízení na domovinku však nebylo dáno do provozu pro nezajištění vnitřního vybavení (sporáky, dřezy apod.)

B
ZHODNOCENÍ OBLASTI IDEOVĚ VÝCHOVNÉ ČINNOSTI
MěNV pořádal dvakrát hovory s mládeží: 1. v červnu spolu s TJ na stadioně pod heslem „Sport pro všechny“, kde všichni mladí byli v aktivním pohybu a na závěr se uskutečnila beseda s čs. olympioniky. 2. v říjnu v Tylově divadle pořádané k 70. výročí vzniku ČSR. Různé akce pořádaly pro mládež občanské výbory a složky NF. V oblasti kultury SK ROH vykázal dobré výsledky. Svou úlohu splnily městské muzeum i městská knihovna, která byla opět po rekonstrukci otevřena. Dobré výsledky vykázala základní škola, zejména v soutěži pěveckých sborů, kde získala přední umístění v krajském kole. Dobře pracovala i Lidová škola umění, která na závěr roku i při jiných příležitostech pořádala veřejná vystoupení. Největší úspěch měl v celostátní i mezinárodní soutěži soubor SOUL ve hře na borlice. Sbor pro obč. záležitosti zval zasloužilé členy strany, milicionáře, družstevníky, stavbaře, učitele, členy VB a PS VB ke společným besedám spojených s oceněním jejich práce. U příležitosti 35. výročí založení SPOZ proběhl slavnostní aktiv s oceněním zasloužilých pracovníků. K ovlivnění politického klimatu ve městě přispěla městská konference KSČ počátkem dubna, která přinesla první zkušenosti s novou soustavou řízení. Informace o činnosti nejrůznějších složek i jednotlivců přinášel Lomnický zpravodaj.

C
ZHODNOCENÍ OBLASTI POLITICKO ORGANIZAČNÍ ČINNOSTI
1. Prohloubění spolupráce MěNV s organizacemi sdruženými v Národní frontě. Dvakrát v roce bylo provedeno společné zasedání rady a Městského výboru Národní fronty. Největší organizace NF uzavřely na počátku roku dohodu či závazek na r. 1989. Všechny tyto větší organizace – Svazarm, požárníci, TJ, zahrádkáři a myslivci, své závazky splnily. Dobré výsledky vykázaly též SČSP a Lidové milice. O dobrých výsledcích složek NF svědčí i to, že zvětšily svůj podíl z celkově odpracovaných hodin z 21% v r. 1987 na 36,3% v r. 1988, což představuje 3 862 odpracovaných hodin navíc. Předsedové ZV ROH za účasti OOR byli dvakráte pozváni a seznámeni s VP NF a jeho plněním. Na jaře i na podzim byly organizovány směny Národní fronty.
2. Zvýraznění úzkého styku poslanců s voliči. Volební program na rok 1988 byl projednán na všech veřejných schůzích. Těchto veřejných schůzí se však nezúčastnili všichni poslanci a agitátoři. Taktéž vyhodnocení práce občanů ve skříňkách OV nebylo důsledně prováděno ve všech OV. Poslanecké dny uskutečňoval pravidelně pouze OV č. 2 a pokoušel se o to OV č. 6. V ostatních OV se poslanecké dny nekonaly. OV č. 6 spolu s MěNV nedokončily ve všch domech zvolení domovních komisí. Pravidelně však byli měsíčně zváni předsedové OV a MěNV a informováni o jednáních pléna, rady, komisí a plnění VP NF, aby mohli rozšiřovat potřebné informace mezi občany.
3. Zkvalitnění a zdokonalení činnosti orgánů MěNV. Této problematice bylo věnováno plenární zasedání v lednu 1988. Kontrolu prováděla rada MěNV v červenci 1988 a v lednu 1989. Malou účinnost na ostatní mládež mají někteří mladí poslanci. Byl vypracován požární řád města. V aparátu MěNV byl uplatněn pobídkový systém na základě diferenciace.
4. Hlavní směry rozvoje iniciativy. Rozvoj iniciativy v r. 1988 byl zaměřen na plnění VP NF zejména na akcích „Z“. Za rok 1987 MěNV vyhodnotil nejlepší závody, složky NF, OV, a nejaktivnějším občanům předal odznak Budovatel města. Tak tomu bude i za rok 1988. V r. 1988 probíhala soutěž OV. Nejvíce hodin na akcích „Z“ odpracoval OV č. 2 Podměstí a OV č. 5 Ploužnice. Taktéž rada ředitelů se scházela pravidelně jedenkrát za dva měsíce a hodnotila plnění VP NF ve všech částech. Své závazky k městu splnily Čokoládovny, Interiér a STS. Ostatní závody přes značnou pomoc při plnění programu NF se s úkoly plně nevyrovnaly, přestože Technolen 01 odpracoval nejvíce brig. hodin. I v roce 1988 se MěNV se svým závazkem přihlásil do soutěže národních výborů. Hodnocení plnění závazku za město v r. 1988 je hodnoceno zvlášť.

II. HODNOCENÍ CELOMĚSTSKÉHO ZÁVAZKU
MĚSTA LOMNICE NAD POPELKOU ZA ROK 1988
Uzavřeného na počest 40. výročí Vítězného února a 70. výročí vzniku Československé republiky.


A
V OBLASTI EKONOMICKO SOCIÁLNÍ
Bod č. 1: PŘÍJMY MěNV, zvýšeny částečně vybíráním poplatků a DOS, náklady překročeny zejména na školství, především ve vytápění – hrazeno z půjčky, účelové dotace vyčerpány.
Plněno částečně.
Bod č. 2: BRIGÁDY. Docíleno 30,88 hod. brigád na občana v investič. a neinvest. části akce „Z“. Z toho na akcích „Z“ 4,82 hodin na občana a v neinvest. části 26,05 hodin na občana. Splněno
Bod č. 3: Splněný plán akcí „Z“. Dokončena první etapa vodovodního řádu Želechy, nedokončen vodojem Košov, navíc dokončena klubovna Svazarmu. Byla zahájena druhá etapa vodovodního řádu Želechy a vodovod na Ploužnici, nebylo zahájeno rozšíření lyžařského areálu pro pozdní dodání projektové dokumentace, navíc ale zahájeno zatrubnění Popelky. Projekčně bylo pokračováno na sportovní hale na koupališti. Proveden kanalizační sběr od drogerie na školní náměstí, pokračováno v projektové dokumentaci na další podmiňovací investice, vytvořena realizační skupina.
Plněno.
Bod č. 4: PLNĚNÍ NEINVEST. AKCE „Z“. Veřejná prostranství a dětská hřiště udržována občanskými výbory, slokami národní fronty a Technickými službami města Technické služby připravily rozšíření Urnového háje a vyprojektování cesty od Urnového háje ke hřbitovu. Bylo pokračováno v budování chodníků prostředky na údržbu komunikací byly vyčerpány, skládka na Rváčově byla vybudována, kontejnery a odpad ve městě rozmístěn.
Plněno
Bod č. 5: HODNOTA VYTVOŘENÉHO DÍLA. Závazek – 6 milionů Kčs na rok 1988 byl plněn skutečnou hodnotou vytvořeného díla za 7 milionů 811 tisíc Kčs, z toho na ivest. části akce „Z“ za 5 milionů 431 tisíc Kčs a na neinvest. části za 2 miliony 380 tisíc Kčs.
Splněno.
Bod č. 6: ÚDRŽBA ZÁKLADNÍHO FONDU MAJETKU VE SPRÁVĚ MěNV. Nepodařilo se dokončit opravy na MŠ Karlov pro uhnilé trámy na střeše, na jejichž výměnu nebylo dřevo. Byl vyměněn kotel a zavedeny vodoinstalace, OV č. 2 vybudoval podlahy. Nepodařilo se dokončit opravu omítek průčelí základní školy, protože chybělo lešení, slíbené ACHMP. Okresní stavební podnik provedl elektroinstalaci v budově MěNV.
Splněno částečně.
Bod č. 7: ROZŠÍŘIT DRUHOTNÉ SLUŽBY o obyvatelstvo a stavební práce se dařilo pouze dle 1/88, nikoli DOS.
Splněno částečně.
Bod č. 8: ZÁKLADNÍ TECHNICKÁ VYBAVENOST umožnila zahájit výstavbu jedenácti rodinných domků namísto původně plánovaných deseti.l
Splněno.
Bod č. 9: SKLIZEŇ NA NEVYUŽITÝCH PLOCHÁCH byla organizacemi národní fronty a některými obč. výbory prováděna.
Splněno.
Bod č. 10: DOMOVINKA pro staré občany byla Okresním podnikem bytového hospodářství dobudována. Nebyly však prostředky k jejímu vybavení.
Plněno.
Bod č. 11: PROJEKTOVÝ ÚKOL na rekonstrukci bývalého hotelu DOLEŽAL byl zpracován.
Plněno.



B
V OBLASTI POLITICKO ORGAN. ČINNOSTI
Bod č. 1: přijatá opatření ke ZDOKONALENÍ ČINNOSTI VOLENÝCH ORGÁNŮ se nepodařilo uplatnit v plném rozsahu. Činnost některých poslanců byla slabá. Taktéž účinnost práce agitátorů se v praxi plně neprojevila na vyšších účastech na politických akcích a brigádách.
Plněno částečně.
Bod č. 2: ZÁVAZKY K VOLEBNÍMU PROGRAMU NF byly uzavřeny s deseti závody. Svůj závazek splnily tři. Dále byly uzavřeny závazky se čtyřmi organizacemi NF a tyto všechny nové své závazky splnily.
Plněno částečně.
Bod č. 3: PRÁCE RADY ŘEDITELŮ prohloubena. Jejím předsedou byl Ing. Oldřich Vetešník, podnikový ředitel Technolenu. Sdruženo přes 1,1 milionu Kčs.
Plněno částečně.

C
V OBLASTI IDEOVĚ VÝCHOVNÉ PRÁCE
Bod. č. 1: JPKVČ byl beze zbytku splněn, na polit. akce byl zajištěn kvalitní program.
Splněno.
Bod č. 2: Všechny OSLAVY ve městě měly dobrou polit. kulturní úroveň.
Plněno
Bod č. 3: HOVORY S MLÁDEŽÍ byly dvakrát uspořádány.
Splněno.
Bod č. 4: SBOR PRO OBČANSKÉ ZÁLEŽITOSTI pořádal celou řadu nových akcí.
Splněno.
Bod č. 5: PRAVIDELNÁ ČINNOST BRANNÉ KOMISE byla zajištěna.
Splněno.

BRIGÁDNICKÉ HODINY NA AKCÍCH „Z“ ZA ROK 1988
I. Pomoc závodů v odpracovaných hodinách zdarma (údaje v pořadí: závazek, odpracováno, % plnění) – TECHNOLEN 01: 2 600, 1 877, 72,2; ČOKOLÁDOVNY: 1 500, 1 599, 106,6; TECHNOLEN pod. ředit.: 2 200, 1 401, 63,6; ZEMĚĎ. STAVEB. SDRUŽ.: 1 480, 1 345,5, 90,9; STROJNÍ A TRAKT. ST.: 1 100, 1 212, 110,2; AGROCHEM. A MELIOR. P.: 1 480,
1 059,5, 71,6; TECHNOLEN 02: 1 600, 1 082, 67,6; ELITEX: 2 200, 1 006,5, 45,7; INTERIER: 740, 740, 100; JZD: 630, 598, 94,9; CELKEM ZÁVODY: 16 130, 11 920,5, 73,9;

II. Pomoc menších závodů, škol, úřadů a jiných institucí v odpracovaných hodinách zdarma – MěNV: -, 165,5, -; ČSAD: 85, 87,5, 102,3; Okresní PODNIK SLUŽEB: 85, 85, 100; KOVOZÁVODY: 85, 42,5, 50; TECHNICKÉ SLUŽBY: -, 37,5, -; STŘEDNÍ ODB. UČ. LESNICKÉ: -, -, -; CELKEM: 255, 438, -;

Z celkově odpracovaných hodin za rok 1988 činí podíl závodů a malých organizací 55%, organizací NF 36,3%, a občanských výborů 7,8%. Oproti r. 1987 poklesl podíl závodů a malých provozoven ze 71,5% na 55,9%, tj. o celých 15,6%, což činí v odpracovaných hodinách o 1872 hod. méně. Naopak organizace NF zvýšily svůj podíl z 21% na 36,3%, tj. o 15,3% více, což činí o 3862 hodin více.

III. Pomoc občanských výborů v odpracovaných hodinách zdarma – 1. OV č. 2 PODMĚSTÍ: 411 hodin; 2. OV č. 5 PLOUŽNICE, CHLUM: 320 hodin; 3. OV č. 3 POD STADIONEM: 285,5 hodin; 4. OV č. 6 SÍDLIŠTĚ: 284,5 h; 5. OV č. 1 LETNÁ, KARLOV: 261 h; 6. OV
č. 7 STARÁ LOMNICE: 97 h; 7. OV č. 4 KOŠOV: 90 h; 8. OV č. 9 RVÁČOV: 6 h; 9. OV
č. 8 ŽELECHY: 0 h; OBČ. VÝBORY CELKEM: 1 755,5 hodin;

IV. Pomoc organizací NF v odpracovaných hodinách zdarma (údaje v pořadí: závazek, odprac., % plnění) – SVAZARM: 2 400, 4 669, 194,5; POŽÁRNÍCI: 1 000, 1 308, 130,8; TĚLOVÝCHOVNÁ JEDNOTA: 1 130, 1 143, 101,2; ZAHRÁDKÁŘI: 400, 592, 148; MYSLIVECKÉ SDRUŽENÍ: 150, 238, 158,7; SČSP: -, 127, -; LIDOVÉ MILICE: -, 68, -; SVAZ SOC. MLÁDEŽE: -, 45, -; ČSS (Českosl. strana social.): -, 26,5, -; ČESKOSL. STRANA LIDOVÁ: -, 15, -; CHOVATELÉ: -, 6, -; RYBÁŘI: -, 6, -; VČELAŘI: -, -, -;

PLENÁRNÍ ZASEDÁNÍ MěNV
13. plenární zasedání MěNV se konalo 28.ledna 1988 za účasti 229 občanů, z nichž bylo 51 poslanců. PZ se zúčastnili s. Lotchan, poslanec ČNR, s. Podzimek, poslanec VčKNV, s. Vlček, tajemník ONV a s. Ing. Klinger, předseda Měst. výboru KSČ. Z funkce tajemníka MěNV byl k 31. lednu 1988 uvolněn s. Josef Rubeš, který vykonával v letech 1976 – 1986 funkci předsedy MěNV a na místo tajemníka MěNV od 1.února 1988 byl schválen s. Josef Pěnička, dosavadní předseda sociálně zdravotní komise. S. Pěnička byl z této funkce odvolán a od 1. února 1988 byl jmenován předsedou soc. zdrav. komise s. J. Rubeš. Hlavní zprávu o zlepšení politicko organizátorské práce MěNV, zhodnocení celoměstského závazku za rok 1987 a vyhlášení nového závazku na rok 1988 přednesl s. Boh. Kunt, předseda MěNV. 14. plenární zasedání MěNV se konalo 3. března 1988 za účasti 127 občanů, z nichž bylo 51 poslanců. PZ se zúčastnil s. Podzimek, poslanec KNV, Ing. Bína, místopředseda Výborů lidové kontroly ONV Semily a s. Ing. Ladislav Těhník, předseda Městského výboru Národní fronty. Zprávu o plnění volebního programu Národní fronty za rok 1987 a volební program na rok 1988 přednesl s. Bohuslav Kunt, předseda MěNV, zprávu o plnění plánu a rozpočtu za rok 1987 a návrh rozpočtu na rok 1988 přednesl s. Josef Plichta, místopředseda MěNV. 15. plenární zasedání MěNV se konalo 5. května. Mělo slavnostní ráz, konalo se v rámci květnových oslav výjimečně v sokolovně po pietním aktu kladení věnců. Po hymnách ČSSR a SSSR pronesl slavnostní projev s.Ing. Ladislav Těhník, předseda Měst. výboru NF. Po jeho projevu následovala zdravice sovětské posádky z Turnova, přednesená majorem Ulancevem. Poté následoval koncert vojenské posádky z Milovic (vojenského estrádního souboru SČSP) a sovětské posádky z Turnova. 16. plenární zasedání se konalo 26. května za účasti 175 občanů a 57 poslanců. V úvodu složil poslanecký slib nově zvolený poslanec obvodu č. 15 Jan Mašek. PZ schválilo návrh rady MěNV zrušení komise pro cikánskou otázku a její náplň přenést do komise pro rodinu a dítě s tím, že tato komise bude doplněna o dalšího člena, poslance Františka Kunta. Dále PZ schválilo zrušení komise rady – protialkoholního sboru a jeho náplň převést do sociálně zdravotní komise. PZ na návrh rady uvolnilo z funkce vedoucího odboru s. Šváru k 31. květnu 1988 z důvodu důchodového věku a schválilo do této funkce k 1. červnu 1988 s. Miluši Jaškovou. Po organizačních záležitostech předal poslanec KNV s. Podzimek čestné uznání rady VČKNV Lomnici n. Popelkou za rok 1987 za první místo v okrese v soutěži národních výborů. Pak byla udělena čestná uznání rady MěNV nejlepším závodům, složkám NF a OV a udělení titulu „Budovatel města“ 29 občanům města. 17. plenární zasedání MěNV se konalo 7. července za účasti 103 občanů, z nichž bylo 53 poslanců. PZ se zúčastnila také s. Danuše Bochová, kandidátka ÚV KSČ. PZ se zabývalo hlavními úkoly rozvoje cestovního ruchu do roku 1990 a přípravou obchodu na letní sezónu. Zprávu přednesla s. Brusáková, předsedkyně komise obchodu a cestovního ruchu. Druhým bodem PZ bylo přednesení zprávy o realizaci školské politiky a výsledky školního roku. Zprávu přednesla s. Julie Zajícová, předsedkyně školské a kulturní komise. 18. plenární zasedání MěNV se konalo 8. září za účasti 169 občanů, z nichž bylo 54 poslanců. Na programu byla zpráva o plnění volebního programu NF a plnění dohod se závody a organizacemi NF a OV za první pololetí 1988, jakož i plnění celoměstského závazku. Zprávu předložil s. Boh. Kunt, předseda MěNV. Soudruh Josef Plichta seznámil PZ s hospodařením MěNV za první pololetí 1988. S. Josef Rubeš přednesl zprávu o poskytování zdravotní a sociální péče občanům a o práci komise pro rodinu a děti. Ke zdravotnictví ve městě byl organizován poslanecký průzkum, jehož výsledky byly zpracovány a předány k projednání OÚNZ. 19. plenární zasedání bylo svoláno na 27. října jako slavnostní plenární zasedání k 70. výročí vyhlášení samostatnosti ČSR a zahájení Měsíce československo-sovětského přátelství. Toto zasedání se uskutečnilo v Tylově divadle za účasti velitele sovětské posádky z Turnova. Slavnostní projev přednesl předseda Městského výboru KSČ s. Josef Klinger. Po zdravici sovětské posádky, kterou přednesl s. Doronin, následoval kulturní program, v kterém vystoupili sólisté opery a činohry Národního divadla z Prahy. 20. plenární zasedání se konalo 1. prosince. Na pořadu jednání byly čtyři zprávy: 1. upřesnění a doplnění volebního programu, 2. o plnění plánu opatření proti kriminalitě a stavu požární ochrany, 3. o vyřizování připomínek a stížností občanů a činnosti Výboru lidové kontroly, 4. k přípravě obchodu na vánoční trh.
Na závěr byl schválen plán práce pléna a rady MěNV v Lomnici nad Popelkou na první pololetí roku 1989.

PRŮMYSLOVÁ VÝROBA
V roce 1988 jsme si připomínali 180. výročí založení nár. pod. TECHNOLEN, jenž vznikl v r. 1808 pod názvem firma Petr August Šlechta a syn. Tohoto výročí jsem využil k novému zpracování dějin průmyslové výroby v Lomnici n. P. a jeho zaznamenání do retrospektivního záznamu městské kroniky. V souvislosti s tímto výročím, jsem zahrnul do městské kroniky i zprávu o dokumentaci textilní výroby, která se nachází ve sbírkách lomnického muzea. Kromě těchto materiálů, které byly zaneseny do městské kroniky, byly v roce 1988 zpracovány i dějiny bývalé Státní tkalcovské školy v Lomnici n. P. v rozsahu 21 strojových stran, které jsem pro nedostatek času již nemohl zaznamenat do městské kroniky v r. 1988. Bylo to způsobeno tím, že v roce 1988 a na jaře r. 1989 byl zpracováván přibližně stostránkový soutěžní elaborát pro IV. celonárodní soutěž kronikářů, vypsanou ministerstvem kultury a ÚVČSTV ke spartakiádě r. 1990, který se považuje za nedílnou součást kronikářského zápisu za rok 1988. Vzhledem k tak velkému rozsahu kronikářského záznamu za rok 1988, budu v následujících řádcích věnovat pozornost pouze nejvýznamnějším událostem, které se přihodily na úseku průmyslové výroby v našem městě za sledované období.

N. p. TECHNOLEN
Konference CZV KSČ n. p. Technolen se konala 19. března 1988, jako první v okrese Semily, za účasti Danuše Bochové, kandidátky ÚV KSČ a soudruha Lubomíra Sýkory, tajemníka prů průmysl OV KSČ. O nové úloze ROH v přestavbě i o tom, jak plní úkoly závodní organizace ROH n. p. Technolen 01, hovořila s. D. Hercíková. Jana Hockeová se zabývala názory dělníků na přestavbu. Ing. M. Beneš se zamýšlel nad činností více než 200 členné VTS (vědeckotechnické společnosti n. p. Technolen), za jejíž slabší článek označil řešení tématických úkolů zaměřených na výrobní problematiku a zlepšování pracovního prostředí. V závěru byl zvolen nový celozávodní výbor KSČ, do jehož čela byl opět zvolen soudruh Bohuslav Šonský.


PORTRÉT PODNIKOVÉHO ŘEDITELE
V seznamu místních výročí, která si v našem městě připomínáme v roce 1989, není uvedeno, že před deseti léty, v roce 1979, nastoupil Ing. OLDŘICH VETEŠNÍK do funkce podnikového ředitele lomnického Technolenu. V roce 1944 se učil zámečníkem v Adamově u Brna. Potom vystudoval obchodní školu a nastoupil ve Svitavách do Technolenu. V roce 1956 přešel do textilního podniku Jeseník, nynější Moravolen. Poté se stal v necelých třiceti letech vedoucím odboru na generálním ředitelství VHJ Lnářský průmysl v Trutnově. Období mezi rokem 1960 – 1970 vyplnil převážně studiem, které zakončil získáním inženýrského diplomu v oboru ekonomiky řízení. V roce 1970 se stal podnikovým ředitelem Texlenu Trutnov. V této práci, spojené s řízením šesti tisíc lidí, obstál a získal si pověst dobrého řídícího pracovníka. Pak pobyl krátce na generálním ředitelství VHJ Lnářský průmysl a v roce 1979 nastoupil jako podnikový ředitel lomnického Technolenu.

O činnosti důchodců z n. p. Technolen
V evidenci důchodců bylo v roce 1988 405 osob. Autobusy ZV ROH a ČSAD bylo uskutečněno 19 zájezdů. Závod 01 uspořádal setkání důchodců v rekreačním střediskem v Holanech, jehož se zúčastnilo 110 osob. Závod 02 připravil toto setkání v kulturním domě (Živnodomě) a spojil ho s divadelním představením, jehož se zúčastnilo 150 osob.

180. výročí založení n. p. Technolen
věnovalo největší pozornost lomnické muzeum, které má sídlo v Hrubém domě na Husově náměstí, v němž byly položeny základy ke vzniku průmyslové textilní výroby v Lomnici n. P. pod názvem fy Petr August Šlechta a syn. Dále je opis článku, který vyšel v plném znění 8. září 1988 v ROZVOJI, dále text projevu s. Bohuslava Kunta, předsedy MěNV a dále údaje o akademické malířce Jiřině Trojanové – Pavlitové, lomnické rodačce.

180 LET NÁRODNÍHO PODNIKU TECHNOLEN
připomíná v lomnickém muzeu nejenom část výstavky „Kulturní a historická výročí v Lomnici nad Popelkou v roce 1988“, ale i výstava tkanin, krajek, výšivek a tapiserií akademické malířky Jiřiny Trojanové – Pavlitové, narozené 23. srpna 1925 v Lomnici nad Popelkou. Výstavu zahájil 7. srpna 1988 s. Bohuslav Kunt, předseda MěNV Lomnice nad Popelkou. S. Kunt ve svém projevu uvedl, že počátky existence průmyslové textilní výroby jsou v Lomnici nad Popelkou spojeny s datem 16. srpna 1808 a s názvem „Firma Petr August Šlechta a syn“. Pod názvem TECHNOLEN, národní podnik, Lomnice nad Popelkou, existuje průmyslová textilní výroba v Lomnici nad Popelkou od 17. prosince 1948 až do současné doby. Široce rozvětvená textilní výroba v Lomnici n. P. si vždy vyžadovala i kvalifikovanou výchovu textilního dorostu. O tu se starala v letech 1874 – 1934, tj. plných šedesát let, Státní tkalcovská škola v Lomnici n. P. Na této škole působil v letech 1920 – 1934 i středoškolský profesor Robert Pavlita, který zde vyučoval kreslení a vazbu tkanin. Prof. Pavlita, jenž spojoval své výtvarné schopnosti s širšími vlastivědnými zájmy, vytvořil v rodině atmosféru, která měla příznivý vliv na umělecký vývoj jeho dcery Jiřiny. Ta mohla nakonec završit svoji uměleckou výtvarnou průpravu v letech 1947 – 1952 absolvováním Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru prof. E. Paličkové. Potom pracovala jako návrhářka v Ústavu bytové a oděvní kultury v Praze a současně i jako samostatná textilní výtvarnice. Mezi větším počtem cen a uznání, které během svého života získala, zasluhuje pozornost první cena v celostátní soutěži v roce 1967, pořádané pro čs. účast na EXPO MONTREAL. Pracovnice lomnického muzea, Alice Sůvová, která výstavu nainstalovala, potom přečetla projev dr. Ludmily Kybalové, z něhož se účastníci zahájení dozvěděli, jaké místo zaujímá v našem čs. výtvarném textilním umění tvorba akad. malířky Jiřiny Trojanové – Pavlitové. V závěru vernisáže vystoupil koncertní mistr Ivan Ženatý, jehož samostatné houslové vystoupení odměnilo 160 přítomných účastníků vernisáže dlouhotrvajícím potleskem. Mezi účastníky vernisáže byl i Josef Plichta, nositel Řádu práce, nar. 23. I. 1915, jeden z předních organizátorů československé průmyslové textilní výroby v údobí její socialistické výstavby. Pod jeho vedením také vznikl v roce 1948 i socialistický průmyslový textilní podnik, zvaný TECHNOLEN, národní podnik, Lomnice nad Popelkou, jehož byl s. Plichta prvním podnikovým ředitelem až do 30. června 1964. Od 1. července 1964 až do září 1981 byl s. Plichta více než 17 let generálním ředitelem VHJ Lnářský průmysl se sídlem gen. Ředitelství v Trutnově. N. p. Technolen zastupoval na zahájení výstavy s Ing. Rudolf Zajac, který nastoupil od 1. srpna letošního roku do funkce ředitele lomnického závodu 02 n. p. Technolen. Ten patří už k mladší generaci, které přejeme, aby se jí podařilo navázat na všechno dobré, co bylo v minulosti vykonáno na úseku textilní výroby v Lomnici n. P. Výstavu díla J. Trojanové – Pavlitové, doplněnou několika ukázkami z fotografické tvorby jejího syna, MUDr. Ondřeje Trojana, je možné vidět v Městském muzeu v Lomnici n. P. do 31. října 1988.

František Novák, prom. Geograf,
Městský kronikář a vedoucí Měst.
Muzea v Lomnici n. P.

Projev s B. Kunta, předsedy MěNV Lomnice n. P., na zahájení výstavy akad. malířky Jiřiny Trojanové – Pavlitové, pořádané ke 180. výročí založení lomnického Technolenu.

Vážení občané,
vítám Vás všechny srdečně na zahájení výstavy, kterou pořádáme nejenom k uctění umělecké tvorby naší lomnické rodačky, akademické malířky Jiřiny Trojanové – Pavlitové, ale zároveň i na počest 180. výročí založení národního podniku Technolen v Lomnici n. P., jehož počátky jsou spojeny s datem 16. srpna roku 1808 a s názvem firma Petr August Šlechta a syn. Při této příležitosti si Vám dovoluji zároveň připomenout, že 17. prosince letošního roku tomu bude 40 let, odkdy existuje v našem městě průmyslová textilní výroby soustředěná v národním podniku, zvaném TECHNOLEN LOMNICE NAD POPELKOU. Široce rozvětvená textilní výroba v Lomnici n. P. si vždy vyžadovala i kvalifikovanou výchovu textilního dorostu. Tato výchova měla v různých dobách různou podobu. Pro starší generaci není žádným tajemstvím, že v Lomnici nad Popelkou byla v letech 1896 – 1897 postavena na tehdejší dobu neobyčejně velká budova Státní tkalcovské školy. Zde se vychovávali kvalifikovaní textilní odborníci třicet sedm let – až do roku 1934, kdy byla Státní tkalcovská škola v Lomnici n. P. zrušena. Jen málokomu je však již známo, že tkalcovská škola vznikla v Lomnici n. P. již ve školním roce 1874 – 1875. Byla umístěna v domě č. p. 62, jenž se nachází ve Fučíkově ulici, a jehož majitelkou je nyní paní Julie Veselá. Pro účastníky našeho zahájení má však podstatný význam, že otec akademické malířky Jiřiny Trojanové – Pavlitové, kterou mezi námi i s jejím synem Ondřejem Trojanem srdečně vítán, působil jako středoškolský profesor na naší lomnické Státní tkalcovské škole. Jmenoval se Robert Pavlita a vyučoval zde od roku 1920 až do roku 1934 kreslení, dnes nazývané výtvarná výchova, a vazbu tkanin. 23. srpna 1925 se v Lomnici n. P. manželům Pavlitovým narodila dcera Jiřina. Ta podědila po otci nejenom jeho povahové vlastnosti, ale i výtvarné nadání. Těší nás, že je ve svém oboru opovažována za jednu z našich předních československých textilních výtvarnic, s jejímž jménem se pravidelně setkávají návštěvníci souborných výstav nejenom v Československu, ale i v zahraničí. Její práce viděli návštěvníci výstav nejenom většího počtu našich větších českých měst, ale i návštěvníci výstav v Bruselu, Montrealu, Londýně a několika francouzských měst. Je nám proto velkou ctí, že od dnešního dne se bude objevovat v literatuře i Lomnice nad Popelkou v seznamu měst, která obohatila svůj kulturní život o umělecký projev, jehož kořeny je třeba hledat právě u nás, v našem městě. Přeji naší rodačce i jejímu synovi, lékaři – doktoru medicíny, Ondřeji Trojanovi, o jehož úspěšné výstavě fotografií v Sedlčanech nás nedávno informoval celostátní tisk, aby obohacovali náš život o nové kulturní hodnoty a co nejdéle propagovali dobré jméno našeho města i naší české kultury. Kromě obou autorů výstavy a jejich rodinných příslušníků vítám mezi námi našeho lomnického rodáka, koncertního mistra Ivana Ženatého, laureáta Pražského jara 1987, který obohatí naši vernisáž samostatným houslovým vystoupením. Náš dík patří i Alici Sůvové, pracovnici lomnického muzea, která tuto výstavu nainstalovala, a která pronese i projev doktorky Ludmily Kybalové, kandidátky věd, která se z rodinných důvodů nemohla naší vernisáže zúčastnit. Děkuji Vám všem za pozornost a po ukončení našeho kulturního programu Vás všechny srdečně zvu k prohlídce výstavy i našeho muzea.
Jiřina Trojanová – Pavlitová
Po absolutoriu 2 roku v Jindřichově Hradci v gobelínových dílnách uměleckých řemesel pod vedením laureátky M. Teinitzerové (1953 – 1955). Pak na volné noze až do r. 1963 (samostatná textilní výtvarnice). V letech 56 – 57 se zabývala třeboňskou výšivkou z rabích šupin se zlatým dracounem, zlatým bujónem a korálky. Navrhovala dekorační látky pro film, tisk do Díla a UŘ i ručně tkané koberce pro UŘ. Vzory na tištěná linolea (vzory se tiskly z puntíků) pro n. p. Dehtochema Žilina. Občas grafiku včetně jedné knížky „Bengálská poezie“, přeložil Dušan Zbavitel. Návrhy ubrusů pro n. p. Lenka (nyní Texlen) Mladé Buky. Ty byly vybrány pro restauraci (pohostinské zařízení) na EXPO Brusel. 1959 – 60 návrhy a realizace ručně vázaných koberců pro lázně, z nich 3 trvalé umístění v Karlových Varech. Návrhy a realizace filn. tisk. dekoraček pro hotel v Mar. Láz. 1960 – 61 ručně paličkované záclony pro čelní stěnu svat. síně se státním znakem a ručně váz. koberec pro ONV Praha 4. Koberec provedlo Valašské Meziříčí, záclony Vamberecká škola krajk. ústavu. V r. 1963 nástup zaměstnání do ÚBOKU jako výtvarná návrhářka. Navrhovala záclony pro n. p. Krajka a Tylex, zpracovávala teore. Směry vzorování záclon, krajek, výšivek, stuh a prýmků doplněné vlastními inspir. návrhy. Ve volném čase asi 2 roky odlévala svíčky. 1971 – 72 se předělávala svat. síň v Praze 4. Byla opět vyzvána k vytvoření záclon pro čelní stěnu, což provedla. 1972 – 80 kombinované techniky – Vzpomínka na Řecko I, II, Vodopád, Duha, atd. 1981 Tapiserie pro kulturní místnost NV Stružinec „Sonet o zemi“ 1983 – 84 návrhy pro strojový tisk n. p. Textilana, od r. 1986 se věnuje opět paličkovaným krajkám.

Seminář pro ředitele podnikových a závodních muzeí v ČSSR
4.a 5. října 1988 se uskutečnil v budovaném Textilním muzeu n. p. Tiba, bavlnářské závody, Dvůr Králové nad Labem, seminář pro ředitele podnikových a závodních muzeí v ČSSR. Semináře se zúčastnili kromě ředitelů podnikových a závodních muzeí i zástupci ÚML ÚV KSČ, Ministerstva kultury ČSR, ÚRO, ÚVOS – TOK (ROH), vedení n. p. Tiba, Městského národního výboru v České Skalici a další pracovníci. Na programu semináře byl rovněž referát vedoucího Textilního muzea, PhDr. Vlastimila Havlíka, o textilním muzejnictví v ČSR. Vzhledem k tomu, že určitá část referátu se týkala i Městského muzea v Lomnici n. P., zaznamenávám do městské kroniky, v souvislostech s oslavami 180. výročí založení n. p. Technolen v Lomnici n. P., to, co bylo řečeno o propagaci textilní výroby našeho města v referátu PhDr. Vlastimila Havlíka. V. Havlík nám zaslal 21 otázek, na které od nás vyžadoval věcné a přesné odpovědi. Zároveň nás prosil o zaslání černobílého snímku našeho muzea, případně i snímku z jeho expozice, depozitářů nebo výstavní síně. Všem těmto jeho prosbám jsme včas vyhověli. Na následujících stranách uvádíme přesně, jak to vypadá se stavem propagace textilní výroby v našem Městském muzeu v Lomnici n. P. počátkem července r. 1988.
1. Přesný název zařízení, jeho adresa: MĚSTSKÉ MUZEUM LOMNICE NAD POPELKOU, 512 51 LOMNICE NAD POPELKOU
2. Organizační uspořádání zařízení (pracoviště, pobočky) muzeum vlastivědného typu, zaměřené na obhospodařování souboru vlastivědných informací, vztahující se k Lomnici n. P. a jejímu blízkému okolí, v jejich nejširším kvalitativním rozsahu, tj. od geologických sbírek až po výtvarné umění.
3. Zřizovatel zařízení: Městský národní výbor v Lomnici n. P., jehož je lomnické muzeum příspěvkovou organizací.
4. Základní údaje z historie zařízení (rok založení, zřizovatelé – léta, důležité změny v organizačním uspořádání atd.): Měst. muzeum v Lomnici nad Popelkou bylo založeno 27. listopadu 1891. Zřizovatelem byl Městský úřad v Lomnici n. P., který vykazoval ve svém rozpočtu od r. 1892 částku 12 zlatých, od r. 1896 20 zlatých, tj. 40 korun v rakouské měně, na jeho činnost. V této tradici bylo pokračováno i po roce 1918. Měst. muzeum mělo své sídlo v jedné místnosti na městské radnici až do roku 1932. V roce 1932 bylo přestěhováno z městské radnice do nově vybudovaných budov měšťanských škol. Ve škole umístěno až do roku 1947. Jeho správci sbírek byli vesměs učitelé, kteří považovali muzeum za školní kabinet. V roce 1947 se muzeum přestěhovalo ze školy do památkově chráněné budovy, zvané Hrubý dům, která se nachází na Husově náměstí. Až do konce února 1969 bylo spravováno dobrovolnými pracovníky. Od 1. března 1969 zde pracuje jeden profesionální pracovník. Teprve od 1. července 1985, na doporučení odboru kultury VčKNV v Hradci Králové, pracují v lomnickém muzeu dva pracovníci na plný úvazek.
5. Otevírací doba zařízení: od 1. května do 31. října v těchto dnech a hodinách: pondělí – zavřeno, úterý – 9 – 12 hodin, středa – 9 – 12, 13 – 16 hod., čtvrtek – 14 – 16 hod., pátek – 9 – 12, 13 – 15 hod. Ve čtvrtek dopoledne pořádá muzeum vlastivědné vycházky po městě a jeho bližším okolí, zpravidla po trase 12 km dlouhé. Tyto vycházky pořádá především na žádost místních škol. Od 1. listopadu do konce února jsou přijímány v muzeum pouze předem hlášené návštěvy a výpravy ze vzdálenějších míst, z Lomnice n. P. a bližšího okolí pak všichni lidé, kteří přicházejí do muzea nikoliv jako návštěvníci, kvůli prohlídce muzea, ale např. kvůli zakoupení nějakého vlastivědného tisku, asi stovka žáků a studentů sem každoročně přichází v této době kvůli pomoci při psaní nejrůznějších prací s vlastivědnou tématikou (slohové, ročníkové, někdy i diplomní práce) apod. Od 1. března do 30. dubna je muzeum pro veřejnost uzavřeno kvůli vybírání, resp. čerpání dovolených a přípravě muzea na další sezónu (drobnější zednické práce apod.)
6. Zastoupení textilu (textilií, pracovních zařízení, nástrojů a pomůcek používaných při výrobě a zušlechťování textilií, tj. přípravě textilních surovin k dalšímu zpracovávání předení, přípravě ke tkaní, zušlechťování, a v příbuzných oborech, např. ve vzorkařství, tj. výrobě forem pro ruční tisk ve sbírkovém fondu zařízení – druh, četnost? Zastoupení textilních sbírek není ještě takové, jak by se to zasluhoval význam textilního průmyslu v Lomnici n. P. Bylo to způsobeno tím, že lomnické muzeum se od roku 1891 až do roku 1969 nacházelo ve správě dobrovolných pracovníků, z nichž všichni jeho správci byli učiteli lomnické měšťanské nebo obecné školy. Tím zde dlouhá léta docházelo ke shromažďování předmětů, které plnily funkci vyučovacích pomůcek – pomáhaly učitelům při školní výuce. V důsledku toho byly preferovány obory, jakými jsou např. geologie s podrobnějším členěním na petrografii, mineralogii a paleontologii. Místní výtvarníci pak měli zájem na tom, aby značná část jejich výtvarné produkce byla shromažďována rovněž v muzeu. Nevyváženost této skladby se začala odstraňovat teprve po roce 1975, po ukončení výstavy ke 30. výročí osvobození. V roce 1977 byl získán pro muzeum ruční tkalcovským stav, ženský lomnický kroj zhotovený v roce 1919 podle odborného návodu, jenž je spolehlivou rekonstrukcí lidového odívání na Lomnicku n. P. z první poloviny 19. století, v květnu letošního roku 1988 byl získán sokolský kroj, v srpnu letošního roku 1988 bude v rámci své závěrečné práce restaurovat prapor lomnické organizace KSČ zhotovený o vánocích roku 1920 s. Ludmilou Švadlenkovou považovaný za nejstarší prapor KSČ na okrese Semily, odb. pracovnice lomnického muzea s. Alice Sůvová, která má v září letošního roku skládat závěrečné zkoušky a získat odborné osvědčení muzejního konzervátora (absolvovat konzervátorský kurs při Moravském muzeu v Brně). Samotné sídlo muzea – památkově chráněná budova, zvaná Hrubý dům, je sama o sobě významným památníkem textilní výroby. Právě v tomto objektu byla 16. srpna 1808 založena fy Petr August Šlechta a syn, která zde měla své sídlo až do roku 1910, kdy byla ve Staré Lomnici postavena mechanická strojní textilní tkalcovna. Od r. 1910 do r. 1945 byl Hrubý dům sídlem majitele fy Petr A. Šlechta a syn, od r. 1945 do r. 1947 v něm byly dočasně opět umístěny kanceláře Spojených továren lněných a technických tkanin, se sídlem podnikového ředitelství v Lomnici n. P. Spojené továrny lněných a technických tkanin sdružovaly 30 textilních závodů s více než osmi tisíci pracovníky. Po Únoru došlo k reorganizaci a 17. prosince 1948 byl vytvořen nový národní podnik, zvaný TECHNOLEN, n. p., Lomnice nad Popelkou, který existuje až do současné doby v podstatě při stejné podnikové struktuře. V roce 1947 byla část Hrubého domu uvolněna pro Městské muzeum v Lomnici n. P., které se sem přestěhovalo z lomnické měšťanské školy. Muzeum zabírá asi 40% Hrubého domu, 60% jsou obytné prostory – byty, jež obhospodařuje Okresní podnik bytového hospodářství Semily, provoz Lomnice nad Popelkou. Fy Petr August Šlechta a syn zajišťovala odbyt zboží a zásobovala surovinami šest až dvanáct tisíc domácích tkalců. Vzpomínku na příjezd šesti tisíc domácích tkalců, kteří přivezli na trakařích své zboží, aby je odevzdali a zpeněžili v přízemí (mázhausu) Šlechtova Hrubého domu, nám zanechal ve svém deníku i Bedřich Smetana, který tuto událost na vlastní oči viděl 25. července roku 1871, kdy byl v Lomnici nad Popelkou na dovolené. Nyní je v býv. mázhausu Hrubého domu, jehož stavební vzhled se od těch dob nijak nezměnil, národopisná expozice v níž je vystavováno 35 kusů malovaného nábytku. Součástí národopisné expozice lomnického muzea je i samostatná místnost 5 m dlouhá a 4 m široká, tj. 20 m, kde kromě již zmíněného tkalcovského stavu jsou vystaveny nejrůznější tkalcovské rekvizity (osnovní destičky jednořadé, osnovní destičky dvouřadé, dva ruční kolovrátky, moták, tkalcovské hřebeny, tkalc. Člunky, jeden žakár staršího typu z 19. století, dřevěné tkalcovské míry, resp. měřidla, tři kužele s vyčesanými lněnými vlákny, tj. s koudelí, trakař, na němž tkalci vozili své zboží). V depozitáři se pak nacházejí další doklady textilní výroby, z nichž větší část patří do dokumentace vývoje výroby technických tkalcovských potřeb. Je zde propagační skříňka fy Ignác Hornych a synové, ač vedená pod jedním inventárním číslem, přesto ve svém vnitřku obsahuje (soustřeďuje 114 jednotlivých kusů předmětů, různé nítěnky, různě velká očka kovových nítěnek a jiné drobnosti, které se souhrnně nazývají technické tkalcovské potřeby). Tyto se v souč. době vyrábějí v lomnickém závodu 02, koncernového podniku ELITEX, Týniště nad Orlicí. T hlediska muzeologického i kulturně-osvětových zájmů má největší význam provoz Člunkárna, v němž se vyrábějí tkalcovské člunky. Dalším významným předmětem ve sbírkách lomnického muzea je model řadění, postaru zvaného galování. Řadění se vyrábí v samostatné provozovně ve Stružinci, kde existuje přidružená výroba JZD Lomnice nad Popelkou. Ta má ve Stružinci provoz „Řadění“. Vedoucí tohoto provozu, s. Zdeněk Jiřišta, nar. 17. srpna 1933, zde výrobu řadění stále rozšiřuje. Je jedním z těch vedoucích, kteří ovládají výrobu v jimi řízeném provozu v jejím kvalitativně nejširším možném rozsahu, a to jak teoreticky, tak i prakticky. S. Jiřišta je např. jediným vedoucím, který sám, z vlastní iniciativy, vyhotovil ve svém volném čase pro lomnické muzeum model řadění – věrnou kopii, přibližně 1 metr vysokou zmenšeninu originálního výrobku řadění, jehož originální velikost se pohybuje kolem 3 – 4 metrů na výšku. Práce na této zmenšenině trvala s. Jiřištovi 72 hodin. Výrobek věnoval bezplatně lomnickému muzeu. Další zvláštností sbírk. fondu lomnického muzea je obrazová rodinná galerie rodiny Šlechtovy, která čítá 40 kusů jednotlivých obrazů, z nichž mnohé mají větší uměleckou hodnotu. Polovina tohoto počtu je vystavována v expozici dějin umění zvané zámecký interiér. Souhrnně lze říci, že v počtu 155 inventárních čísel, se nachází téměř 500 kusů jednotlivých sbírkových předmětů (počítáme-li ovšem každý jednotlivý kus, např. 114 kusů v již zmíněné prop. skříňce Technických tkalc. potřeb, včetně obrazů rodinné galerie, fotodokumentace, týkající se většinou výroby textilních strojů v k. p. ELITEX apod.). 6. 1. Jakou část textilních sbírek představují doklady k barvení a potiskování textilií a k vzorkařství? Celkem 8 kusů tiskařských forem na ruční potiskování látek (modrotisky). 6. 2. Jsou ve sbírkovém fondu zařízení zastoupeny rovněž doklady ke spolupráci výtvarníků s textilním tiskem? Nejsou. O této problematice bude však jednáno v souvislostech s přípravou výstavy akademické malířky Jiřiny Trojanové – Pavlitové, dcery Roberta Pavlity, profesora na býv. Státní tkalcovské škole v Lomnici n. P. 6. 3. Archiválie v majetku zařízení, vztahující se k textilu, resp. k historii textilní výroby: vedoucí muzea je též městským kronikářem. Z titulu této funkce, kterou vykonává od roku 1978, zaznamenává každoročně přehlednější zprávy o činnosti zejména n. p. Technolen v Lomnici n. P. i závodu 02, k. p. Elitex. Jiné archiválie v muzeu nejsou, tyto jsou od r. 1980 soustředěny v Okresním archívu Semily. 6. 4. Fotodokumentace v majetku zařízení, vztahující se k textilu, respektive k historii textilní výroby: V muzeu se nachází soubor 60 fotodokumentů, z něhož se přibližně polovina vztahuje k fotodokumentaci textilního strojírenství, tj. nejrůznějších výrobků, vyráběných v lomnickém závodu 02 k. p. ELITEX. Další část – zhruba 30 kusů, je obsažena ve fotopřílohách městské kroniky. Tato část sleduje účely kulturně propagační, zaměřuje se na uspokojování širších vlastivědně – turistických zájmů. Dvě ukázky – z nichž na jedné je Hrubý dům – sídlo lomnického muzea, vpravo dole jeho hlavní část, s průčelím na Husově náměstí, vlevo nahoře pozadí Hrubého domu – pohled z tzv. Šlechtovy uličky, zasílám v příloze. Na druhé foto je pohled do zámeckého interiéru, v němž jsou na stěnách rozvěšeny obrazy – vesměs z rodinné galerie Šlechtů. Mezi těmito obrazy se nacházejí např. i práce českého portrétisty Antonína Machka, jeho učitele, českého malíře Ludvíka Kohla, a jiných význačných českých malířů. V této souvislosti ještě podotýkám, že vedoucí lomnického muzea je od 1. července 1985 zařazen jako samostatný historik umění, odb. pracovnice muzea, Alice Sůvová, (v zámeckém interiéru na snímku vlevo), je absolventka umělecko průmyslové školy sklářské v Železném Brodě, v současné době bude absolvovat konzervátorský kurs v Brně se zaměřením na keramiku, dřevo a textil. 6. 5. Je v rámci dokumentace období výstavby socialismu dokumentován zařízením rovněž textil (výrobky kterého podniku, výrobního družstva)? V r. 1986 byly v tomto ohledu uzavřeny smlouvy s n. p. Technolen, lomnickým závodem 02 Elitex a lomnickým JZD, v jehož přidružené výrobě Řadění je rovněž zastoupena textilní problematika. Zatím jsou sbírány převážně dvojrozměrné materiály, protože muzeum se bude rozšiřovat o 110 m čtver. od podzima r. 1990. 6. 6. Byl publikován „popis sbírek“ zařízení? Nebyl. 7. Názvy a stručná charakteristika expozic zařízení; je v expozicích zastoupen textil (viz otázka č. 6)? 1. Národopisná expozice v přízemí, jejíž část, na ploše 20 m čtverečných, je vyhrazena rukodělné tkalcovské výrobě. 2. Expozice dějin umění, zvaná zámecký interiér, v níž je vystaveno 22 obrazů z oblasti umělecky hodnotné portrétní malířské tvorby, v nichž jsou zpodobněny osobnosti, které od sklonku 18. století až do konce 19. stol. Patřily k předním organizátorům české textilní výroby (Tato charakteristika se vztahuje pouze k některým z uvedených 22 obrazů, protože na některých jsou vyobrazeny osobnosti, jakými jsou např. Ludvík Kohl, český malíř, soukromý učitel kreslení císařovny Marie Terezie, který měl za manželku jednu z dcer Šlechtovy rodiny apod., tudíž významné osobnosti českého kulturního života, jež byly se Šlechtovou rodinou v příbuzenském poměru, avšak působily v jiných oblastech českého života). 3. Výstavní prostory, v nichž se každoročně pořádá jedna výstava s vlastivědným obsahem a jedna výtvarná výstava. 7. 1. Byl vydán průvodce expozicemi, byly publikovány příspěvky o expozicích ve sbornících nebo jiných tiskovinách (uveďte přesné citace titulů)? Kromě odb. čas. „Muzejní a vlastivědná práce“, jenž přináší pravidelné informace o výstavách i nově budovaných expozicích lomnického muzea, v rubrice o výstavách pořádaných muzeí Východočeského kraje, publikováno nic dosud nebylo. S vydáním tištěného průvodce expozicemi se počítá v roce 1993. Návštěvníci muzea však jsou velice spokojeni, protože v lomnickém muzeu funguje kvalitní průvodcovská služba. Tu však vykonává z velké části vedoucí muzea, který je též městským kronikářem, působí v místě 24 let, z toho ve funkci vedoucího muzea 20 let. Z titulu těchto funkcí se stal znalcem místního regionu, jenž dokáže zpaměti zodpovídat návštěvníkům jejich nejrůznější dotazy, z nichž značná část se týká poskytování informací o lomnických občanech. Mnozí z návštěvníků muzea si totiž nejdříve v muzeu vyžádají informace o občanech, s nimiž se kupř. již třeba 40 roků neviděli, a které potom navštíví nebo s nimi naváží korespondenci. Tyto služby mají podle názorů většiny občanů značný význam pro stmelování našeho společenského života. Již proto, že jsou poskytovány o volných sobotách i nedělích kvalifikovaným způsobem. 8. Zastoupení textilu v dosavadní výstavní činnosti zařízení (názvy výstav, termíny jejich konání, spolupořadatelé, doprovodné akce atd.): v roce 1977 pořádalo lomnické muzeum ve spolupráci s lomnickým závodem 02 k. p. ELITEX, v červenci, srpnu a září, výstavu pod názvem „150 let služeb textilní výrobě“. Výstava byla pořádána na počest 150. výročí lomnického Elitexu. Když ji navštívil podnikový ředitel k. p. Elitex týniště nad Orlicí, s. Verbický z Týniště nad Orlicí, výstava se mu nejenom líbila, ale snažil se velice o to, aby vedoucí muzea v podobném stylu, v jakém propagoval v této výstavě k. p. Elitex, zpracoval autorsky reprezentantní publikaci, nejlépe o celém k. p. Elitex, pokud by to nebylo možné, alespoň o lomnickém závodě 02 k. p. Elitex. I když to byla nabídka velice lákavá a upřímně míněná, vedoucí muzea, který byl od roku 1978 jmenován městským kronikářem, od 1. VII. 1985 pak samostatným historikem umění, nemá možnost při velice slabém obsazení muzea, se věnovat práci, která by měla z vlastivědného hlediska vzato, tak příliš úzké zaměření. Z toho důvodu ani nezačal na této publikaci pracovat, kvůli plnění mnoha jiných povinností. V letošním roce bude 7. srpna zahájena výstava na počest 180. výročí založení lomnického Technolenu. Vzhledem k tomu, že nejde o příliš „zakulacené“ výročí (např. 100 let, 150 let nebo 200 let apod.), bude toto jubileum oslaveno výstavou, o níž lze přehledné informace získat v přiložených pěti pozvánkách.
8. 1. Katalogy vydané k výstavám s textilní tématikou, závažnější příspěvky publikované k výstavám (uveďte přesné citace: v roce 1982, k výstavě pořádané na počest 750. výročí první historické zmínky – písemné zprávy o existenci Lomnice nad Popelkou, v Dalimilově kronice, byla vydána publikace pod názvem JAROMÍR BERGER: KRAJ POD TÁBOREM. V závěrečné části této vlastivědné publikace je text publikovaný na sedmi stranách pod názvem „Z dějin koncernového podniku Týniště nad Orlicí, závodu 02 Lomnice nad Popelkou“. 9. Práce publikované pracovníky zařízení k textilu, respektive k historii textilní výroby (uveďte přesné čitace)? LOMNICKÝ ZPRAVODAJ, číslo 11 (vydává Městský národní výbor v Lomnici nad Popelkou) – březen 1988: v rámci obsáhlejšího článku, publikovaného pod názvem „Kulturní a historická výročí v Lomnici nad Popelkou v roce 1988“, je celá strana věnována jednak výročí založení n. p. Technolen (16. srpna 1808) a výročí fy Ignác Horných a synové – továrna na technické tkalcovské potřeby“, jež byla založena v r. 1828. Autorem celého souborného pojednání, které bude vycházet, resp. již vychází, v Lomnickém zpravodaji na pokračování, je František Novák, vedoucí Městského muzea v Lomnici n. P. 9. 1. Práce s textilní problematikou, vydané (vydávané) zařízením? Práce tohoto druhu nebyly Městským muzeem v Lomnici n. P. vydány. 10. Zastoupení textilu v plánech na budoucí činnost zařízení. V letech 1993 – 1994 má být v rámci příprav k oslavám 50. výročí osvobození vybudována v prvním a druhém patimu, expozice dějin města Lomnice n. P., jejíž přibližně jedna čtvrtina výstavní plochy bude věnována dějinám lomnické textilní výroby od nejstarších dob až po současnost. Expozice bude vybudována na ploše 240 m čtver. a bude podávat přehled o vývoji všech odvětví lidské činnosti, zastoupených v Lomnici n. P., z nichž výroba tkanin, technických tkalcovských potřeb a nakonec i textilních strojů, tvoří nejpodstatnější část. 11. Jiné akce k textilní problematice pořádané zařízením (semináře, přednášky atd.)? Vedoucí muzea, který je též městským kronikářem, dodává žákům a studentům nejrůznějších škol podkladové materiály pro nejrůznější slohové práce, z nichž některé se týkají i problematiky textilní výroby v Lomnici n. P. V odborné průvodcovské službě (lektorských doprovodech) uzpůsobuje vedoucí muzea svůj výklad individuálním přáním návštěvníků. Někdy se stává, že návštěvníci projevují větší zájem o dějiny lomnické textilní výroby, čemuž se přizpůsobuje i výklad v muzejních expozicích. Též v rámci vlastivědných vycházek, v nichž jsou účastníci zpravidla vedeni na vrchol Babylonu (635 m. n. m.) odkud je dobře vidět z ptačí perspektivy celé město, jsou návštěvníci upozorňováni na existenci všech významnějších textilních závodů a provozoven ve městě. 12. Další informace k problematice textilu v zařízení? K 1. srpnu 1989 by měla vyjít publikace pod názvem „OLDŘICH OPLT“, jejíž vydání má ve svém edičním plánu na rok 1989 lomnické muzeum. I když jde o publikaci, v jejímž obsahu mají být především zhodnoceny život a dílo zasloužilého umělce, akademického malíře, Oldřicha Oplta, profesora Akademie výtvarných umění v Praze, i tato publikace nebude zpracovávána z užšího hlediska uměnovědné odbornosti. Na přání O. Oplta, bude zpracována, resp. již je zpracována, z hlediska vlastivědné odbornosti. V tom smyslu je v ní obsaženo i dosti konkrétních informací, vztahujících se k dějinám lomnické textilní výroby. Nyní bude záležet na schvalovacích orgánech, zda zpracovanou publikaci v tomto netradičním pojetí, s jehož obsahem vyslovili velkou spokojenost jak Oldřich Oplt, tak doc. JUDr. Milena Opltová, CSc., i jiní lidé, kteří viděli maketu i texty, povolí k tisku. Vzhledem k tomu, že Vy osobně i ředitel Vašeho muzea Dr. L. Mühlstein jste svého času vyslovili spokojenost s námi vydanými publikacemi, lze doufat, poslední vlastivědná publikace, kterou má naše muzeum ve svém edičním plánu v údobí mého působení v lomnickém muzeu (do roku 1993, kdy mi bude 60 let), snad nebude mít nižší úroveň než ty, které jsme až dosud vydali (poslední byla v r. 1984 – A. Chmelík: Hrady, zámky a krajina Českého ráje.

STÁTNÍ PODNIK ČOKOLÁDOVNY PRAHA, KOMBINÁTNÍ PODNIK LS LOMNICE NAD POPELKOU
Je od 1. července 1988 nový název lomnických Čokoládoven, které se staly od uvedeného data součástí shora uváděného státního podniku. Necelých čtrnáct dní před zařazením lomnických Čokoládoven do státního podniku posuzovalo politickou a hospodářskou situaci v obou provozovnách lomnických Čokoládoven výjezdní zasedání předsednictva OV KSČ Semily. Předsednictvo OV KSČ konstatovalo, že lomnické Čokoládovny jsou závodem, který své úkoly plní. Od počátku května 1988 byla na střediscích výroby zavedeny kolektivní hmotná odpovědnost, zainteresovanost a zásady úplného chozrasčotu. Výjezdní zasedání věnovalo mimořádnou pozornost úrovni stranické práce, jejímž posuzováním a hodnocením se zabývali i zástupce generálního ředitelství a vedoucí oddělení KV KSČ soudruh Stanislav Brouček.

STROJNÍ A TRAKTOROVÉ STANICE
V Lomnici n. P. oslavila v roce 1988 čtyřicáté výročí svého trvání. 28. října byl v kulturním domě v Nové Vsi nad Popelkou uspořádán slavnostní aktiv, jehož účastníci si připomenuli založení lomnické STS v roce 1948. Aktiv byl spojen s předáním oborových a podnikových vyznamenání, z nichž nejvyšší byla udělena Miladě Janouškové, Miroslavu Lánskému a Ing. Jiřímu Soukupovi, kteří obdrželi oborové vyznamenání „Zasloužilý pracovník VHJ STS a OZS“. Vladimír Šindelář byl poctěn vyznamenáním „Vzorný pracovník VHJ STS a OZS“. Při zrodu STS stáli zkušení organizátoři z řad dělníků, kterou KSČ posílala z továren pomáhat budovat materiálně technickou základnu socialistického zemědělství. Nebyl to jediný úkol. V politické oblasti bylo třeba posilovat třídní uvědomění malého a středního rolníka a odpoutávat ho od vlivu statkářů, kteří vlastnili mechanizaci. Když na jaře 1949 vyšel zákon o mechanizaci v zemědělství, byly díky založeným STS již vytvořeny podmínky k jeho praktickému uplatňování.

AGROCHEMICKÝ A MELIORAČNÍ PODNIK
V pondělí 21. listopadu se v kulturním domě v Nové Vsi n. P. konaly volby předsedy, místopředsedy a revizní komise Agropodniku – společného podniku se sídlem v Lomnici n. P., ve smyslu nového zákona o zemědělském družstevnictví č. 90/1988 Sb. Za přítomnosti hostů, tajemníků OV KSČ K. Srny, předsedy okresní kontrolní a revizní komise KSČ J. Kňapa a ředitele OZS J. Möhvalda, zvolili statutární zástupci členských organizací (šestnácti JZD okresu Semily, Státního statku Vysoké nad Jizerou, ZZN Semily a Šlechtitelské stanice Turnov), předsedu, místopředsedu a členy revizní komise Agropodniku. Předsedou byl zvolen jednomyslně Ing. Zdeněk Čepek, dosavadní ředitel, který si za poměrně krátkou dobu svého působení v ACHMP získal nejen důvěru zaměstnanců, ale i zřizovatelských organizací. Místopředsedou byl zvolen zakládající člen podniku, jeho dlouholetý zaměstnanec, ekonomický náměstek, Milan Tauchamn, narozený 6. XII. 1933 v Lomnici n. P. Po svém zvolení s Ing. Z. Čepek řekl, že Agropodnik musí v roce 1989 vykázat zvýšení tržeb bez zvýšení nákladů o 3,5 milionu Kčs. V roce 1989 se rozšíří přidružená kovovýroba, budou se vyrábět bagrové lžíce a podnik bude poskytovat služby týkající se likvidace tuhých komunálních odpadů v okrese Semily.

JZD
Československo – sovětské přátelství se sídlem v Lomnici n. P.
Si podle slov svého předsedy, Ing. Jiřího Kubáta, vytvořilo v roce 1988 dobré předpoklady pro hospodaření za nových ekonomických podmínek. Z přehledu, který uvádíme na dalších stranách, vyplývá, že lomnické JZD je ekonomicky stabilizovaný zemědělský podnik, který se opírá o dobré pracovní kolektivy a zkušené techniky.
Vybrané ukazatele hospodaření JZD: (údaje v pořadí 1986, 1987, 1988, Index 87 – 88 %)
Výměra zem. půdy v ha – 3 210; 3 209; 3 188; 99,3; z toho orná – 2 527; 2 523; 2 518; 99,8; Počet členů JZD – 693; 709; 714; 100,7; Počet stálých pracovníků – 421; 416; 436; 104,8;
Hodnota zákl. prostř. v tis. – 140 644; 145 097; 149 026; 102,7; Hodnota nak. zásob v tis. – 10 434; 11 294; 12 722; 112,6; Hodnota vlastních výrobků – 9 375; 8 474; 8 365; 98,7; Hodnota zvířat – 29 732; 29 506; 30 393; 103; Stav fondu rezervního v tis. – 13 921; 14 101; 14 101; 100; Stav fondu odměn – 1 927; 1 849; 1 876; 101,5; Stav fondu kult. a soc. – 859; 1 142; 1 382; 121; Provozní účet SBČS v tis. – 1 588; 1 881; 5 911; 314,2; Investiční úvěr v tis. - - 4 093; -4 022; -4 360; 108,4; Nákup nových strojů v tis. – 2 519; 3 202; 3 610; 112,7; Hrubá prod. RV na 1 ha v Kčs – 6 658; 6 013; 5 353; 89; Hrubá prod. ŽV na 1 ha v Kčs – 9 846; 10 023; 10 213; 101,9; Tržní zem. prod. na 1 ha – 13 576; 13 135; 11 746; 89,4; Výkony na 1 ha z. p. v Kčs – 20 489; 20 264; 22 378; 110,4; Nákl. mater. na 1 ha v Kčs – 11 825; 11 755; 12 317; 104,8; Nákl. mzdové na 1 ha – 4 880; 4 964; 5 173; 104,2; Nákl. mater. na 100 Kčs výkonů – 57,71; 58,01; 55,04; 94,9; Nákl. mzdové na 100 Kčs výkonů – 23,82; 24,50; 23,12; 9,4; Rentabilita k celk. nákl. v % - 10,56; 8,50; 14,66; 172,5; Zisk na 1 ha z. p. v Kčs – 1 956; 1 587; 2 861; 180,3; Prům. měs. odměna na 1. st. prac. – 2 921; 2 975; 2 954; 99,3; Dodávka mléka ze záh. v tis 1t – 78; 61; 40; 65,6; Dodávka masa ze záh. v q – 563; 603; 518; 85,9; Tržby ze záh. v tis. Kčs – 1 747; 1 783; 1 473; 82,6; Vydáno na naturálie obilí q – 2 941; 2 942; 2 791; 94,9; Vydáno na naturálie brambor q – 4 894; 5 017; 4 138; 82,5; Tržby JZD za prodej naturálií – 540; 536; 550; 102,6; Tržby JZD za trakt. záh. práce – 24; 15; 15; 100;

Vybrané ukazatele hospodaření JZD: (údaje v pořadí 1986, 1987, 1988, Index 87 – 88 v %)
Hektarové výnosy v q-obilí: 42,6; 35; 26,7; 76,3; z toho pšenice: 45,4; 36,7; 32,7; 89,1; žito: 34,2; 29,3; 26,2; 89,4; ječmen: 42,9; 35,7; 26; 72,8; oves: 41,4; 31,8; 15,6; 49,1; brambory: 244; 179,5; 233,6; 130,1; pícniny na o. p.: 80,1; 85,1; 69; 81,1; louky a pastviny: 51,9; 57,3; 39,6; 69,1; Vyrobeno: obilí q: 51 512; 41 612; 32 094; 77,1; brambory: 51 240; 37 706; 49 070; 130,1; seno: 17 126; 18 200; 16 182; 88,9; senáž: 69 181; 102 161; 66 902; 65,5; siláž: 30 879; 36 290; 26 433; 72,8; Spotřeba prům. hnojiv v kg čistých živin na 1 ha z. p.: 256; 260; 256; 98,5; Stav skotu celkem v ks: 3 371; 3 360; 3 564; 106,1; z toho krav: 1 460; 1 437; 1 429; 99,4; Roční dojivost na krávu v 1t: 3 743; 3 763; 3 704; 98,4; Vyrobeno mléka v tis. 1t: 5 417; 5 433; 5 314; 97,8; Vyrobeno hov. masa v q: 4 498; 4 716; 5 071; 107,5; Přír. hov. na kus a den v kg: 0,607; 0,627; 0,643; 102,6; Odchováno telat na 1OO krav: 107,9; 104,7; 102,8; 98,2; Spotřeba jádra na 1t mléka v dkg: 26; 26; 24; 92,3; Stav prasat celkem v ks: 833; 1 027; 967; 94,2; z toho prasnic: 99; 105; 98; 93,3; Vyrobeno vepř. masa v q: 818; 930; 984; 105,8; Přír. vepř. na kus a den v kg: 0,305; 0,369; 0,380; 103; Odchováno selat na 1 prasnici: 21,83; 20,25; 20,20; 99,8; Spotřebováno nafty v 1t: 574 616; 590 269; 572 846; 97; Spotřebováno benzinu v 1t: 29 030; 31 955; 33 295; 104,2; Vyrobeno obědů v kuchyni: 99 050; 99 201; 104 658; 105,5; Cena potravin na 1 oběd: 6,46; 6,66; 6,78; 101,8;

Plnění finančního plánu 1988: Příjmy v tis. Kč: (údaje v pořadí Skutečnost 1987, Plán 1988, Skutečnost 1988, Plnění plánu v %)
Obilí: 6 335; 6 325; 4 577; 72,4; Brambory: 5 047; 4 808; 5 031; 104,6; Ost. plodiny: 725; 841; 582; 69,2; Změna stavu ned. Výroby RV: -115; -; -46; -; Změna stavu zem. zásob: -829; -175; -183; 104,6; Dotace k tržbám: 884; 900; 899; 99,9; Náhrady od pojišťovny: 1 404; 150; 3 112; 2074,7; RV celkem: 13 451; 12 849; 13 972; 108,7; Mléko: 20 138; 20 020; 19 767; 98,7; Maso hov. jatečné: 4 316; 5 245; 4 446; 84,8; Telata: 304; 200; 177; 88,5; VKT: 8 976; 8 430; 8 868; 105,2; Chovné jalovice: 683; 750; 744; 99,2; Maso vepřové: 988; 945; 1 200; 127; Selata: 935; 1 020; 976; 95,7; Kuřice: 328; 300; 354; 118; Změna stavu zvířat: -226; -379; 887; -; Dotace k tržbám: 4 682; 5 500; 5 219; 94,9; Náhrady od pojišťovny: 1 023; 1 000; 726; 72,6; Nákup zvířat: -4 810; -4 700; -4 776; 101,6; ŽV celkem: 37 337; 38 331; 38 588; 100,7; Truhlářství N. Ves: 758; 1 140; 939; 82,4; Násady N. Ves: 2 425; 2 400; 2 317; 96,5; Truhlářství Stružinec: 1 348; 1 210; 1 314; 108,6; Řadění Stružinec: 2 494; 2 700; 2 981; 110,4; Truhlářství Lomnice: 1 029; 1 050; 1 098; 104,6; Servis počítače: 14; 1 500; 1 885; 125,7; Pila: 132; 200; 391; 195,5; Změna stavu zásob PV: -72; -; 74; -; PV celkem: 8 128; 10 200; 10 999; 107,8; Stavební činnost: 271; 100; 105; 105; Výstavba bramborárny a sušičky: 2 129; 3 500; 4 306; 123; Palety: 285; 500; 951; 190,2; Rekultivace: 765; -; -; -; Doprava pro cizí: 1 597; 1 500; 1 381; 92,1; Daň z obratu: -227; -250; -202; 80,8; Kuchyň: 660; 650; 709; 109,1; Jiné výnosy: 397; 400; 501; 125,2; Náhr. d poj. ost.: 235; 80; 30; 37,5; Výkony celkem: 65 028; 67 860; 71 340; 105,1; Upravené vl. výkony: 31 414; 32 610; 36 608; 112,3;

Plnění finančního plánu 1988: Náklady v tis. Kčs: (údaje v pořadí Skutečnost 87, Plán 88, Skutečnost 88, Plnění plánu v %):
Nakoupená osiva: 2 213; 2 250; 2 426; 107,8; Nakoupená hnojiva: 4 194; 4 200; 3 806; 90,6; Chemické postřiky: 455; 550; 446; 81,1; Nakoupená krmiva: 6 413; 6 500; 6 523; 100,4; Stavební materiál: 1 377; 1 950; 1 606; 82,4; Náhradní díly: 4 991; 4 845; 5 104; 105,3; Materiál PV: 1 838; 2 800; 2 723; 97,2; Ost. nak. mater.: 2 490; 2 400; 2 812; 117,2; Pohonné hmoty: 3 464; 3 450; 3 381; 98; Ostatní paliva: 188; 200; 160; 80; Mater. náklady celkem: 27 623; 29 145; 28 987; 99,5; Spotřeba energie: 1 164; 1 200; 1 162; 96,8; Opravy a udržování: 1 433; 1 400; 931; 66,5; Práce STS, ACHMP: 619; 500; 472; 94,4; Plem. a veter. práce: 522; 550; 555; 100,9; Ost. výkony výr. povahy: 680; 850; 788; 92,7; Odpisy ZP: 4 808; 5 200; 5 212; 100,2; Spotřeba DKP: 243; 500; 587; 117,4; Cestovné: 79; 100; 110; 110; Pojistné: 2 747; 2 900; 3 041; 104,9; Přísp. na soc. zabezp.: 3 437; 3 508; 3 520; 100,3; Úroky: 185; 200; 177; 88,5; Ost. fin. náklady: 1 358; 1 160; 1 142; 98,4; Mzdy: 15 035; 15 192; 15 532; 102,2; Finanční náklady celkem: 59 933; 62 405; 62 218; 99,7; Zisk: 5 095; 5 500; 9 122; 165,9; Podíl ze zisku SZP: 231; 190; 246; 129,5; Dotace asubvence: 299; 150; 284; 189,3; K rozdělení: 5 625; 5 840; 9 652; 165,3; Příděl fondu výstavby: 3 088; 2 873; 5 201; 181; fondu odměn: 858; 802; 1 042; 129,9; fondu kult. a soc.: 1 060; 1 157; 1 252; 108,2; fondu rezerv. a obrat.: 180; 2330; -; -; Daň ze zisku a pozemků: 344; 600; 1 808; 301,3; Ost. – na přísp. na byty: 95; 78; 349; 447,4;

Konečné výsledky hospodaření za rok 1988 dle jednotlivých středisek (údaje v pořadí Zisk-tis. Kčs, Ztráta):
Rostlinná výroba Nová Ves: -; -86; Stružinec: -; -1 151; brambory: +4; -; podíl pom. odvětví: -; -250; Rostlinná výroba celkem: -; -1 483; Živočišná výroba: 8 595; -; podíl pom. odvětví: -; -489; Živočišná výroba celkem: 8 106; -; Zemědělská výroba celkem: 6 623; -; Přidružená výroba: 3 360; -; Podíl pila + pom. provozy: -; -503; Přidružená výroba celkem: 2 857; -; Kuchyň: -; -2; Školka: -; -21; Kult. zařízení: -; -25; Celodruž. režie: -; -310; Celkem: 9 122 tis. Kčs.
V přehledu hospodaření středisek je rozdělena ztráta pomocných provozů (dílny, staveb. skupina, těžká mechanizace + autodoprava) do výrobních středisek. Rozdíl mezi ztrátou střediska RV Nová Ves a Stružinec je především 400 tis. Kčs nižší spotřeba hnojiv v Nové Vsi a dalších 665 tis. Kčs je ve vyšší produkci objemných krmiv a tech. plodin – kmín. Rozhodující ukazatel je zisk ze zemědělské výroby, který je tvořen ze ztráty RV a zisku ŽV. Ztráta RV není rozhodující. Vliv na ni má především nízká úroveň stálých cen objemných krmiv, které jsou závazně stanoveny. Družstvo zde s určitou ztrátou počítá a konečný výsledek rostlinné výroby se projeví ve výsledcích živočišné výroby, která je na ní závislá v kvalitě objemných krmiv, které jsou pro celkový výsledek zemědělské výroby rozhodující. Celkový výsledek zem. výroby je dobrý, jsou zde ještě značné rezervy v zajištění krmivové základny, ať v objemných nebo jadrných krmivech. Proto bude v budoucnu záležet především na zlepšení spolupráce obou odvětví zemědělské výroby a zrychlení tempa rozvoje rostlinné výroby.

KULTURA
V roce 1988 se Sdružený klub pracujících v Lomnici nad Popelkou vzorně staral o kulturní život ve městě. O vysoké úrovni kulturního života v Lomnici nad Popelkou se mnou hovořil i nový ředitel závodu 02, n. p. Technolen, Ing. Rudolf Zajac, který se přistěhoval do Lomnice n. P. z Liberce. Ing. R. Zajac, který zastává funkci ředitele závodu 02 od 1. srpna 1988, se před přistěhováním do Lomnice n. P. domníval, že bude odtud častěji vyjíždět za kulturou do jiných míst. Když však zjistil, jaké množství kvalitních programů připravuje v našem městě lomnický SKP, byl mile překvapen a potěšen, že nemusí vyjíždět za kulturou do jiných míst. Podobná hodnocení na adresu lomnického SKP jsem v průběhu návštěvní sezóny našeho muzea vyslechl od většího počtu občanů, kteří navštěvují pravidelně kulturní akce, pořádané v našem městě místním SKP – ROH. Není pochyb, že dobrá práce SKP má své příčiny v dlouhodobém působení s. Ladislava Nováka, ředitele SKP, v lomnickém kulturním životě, pro jehož potřeby má velké porozumění. Krajská přehlídka amatérských divadelních souborů Východočeského kraje se konala v týdnu od 4. dubna do 11. dubna v Tylově divadle. Této soutěže, které se zúčastnilo šest amatérských divadelních souborů, se zúčastnil i divadelní soubor J. K. Tyla SK ROH Lomnice n. P., který ve čtvrtek, 9. dubna, uvedl hru Antonína Zápotockého a Jaroslava Nezvala: VSTANOU NOVÍ BOJOVNÍCI. Slavnostní aktiv u příležitosti 30. výročí založení Sboru pro občanské záležitosti (SPOZ) v Lomnici n. P., proběhl v sobotu, 16. dubna v SK ROH na Husově náměstí. Při této příležitosti byli odměněni zasloužilí pracovníci tohoto Sboru: Jindra Sádková, Zdena Horká, Zdena Mikulová, Ludmila Trejbalová, Rudolf Hasman, František Kunt, Věra Jačková, Božena Motlová, Josef Rubeš a Marie Křížová. Prvomájová manifestace se konala v dopoledních hodinách 1. května. Hlavní projev přednesl s. Kňap, předseda KRK OV KSČ, zdravici sovětského lidu zástupce sovětské posádky z Turnova. 3. května proběhla Lomnicí štafeta „Pod partyzánskou vlajkou“ a 5. května byly položeny věnce k pomníkům padlých a obětem 1. a 2. světové války. 5. května převzali žáci a žákyně ZŠ, studenti SOUL a učnice z Čokoládoven občanské průkazy v obřadní síni MěNV. 18. května se uskutečnilo na MěNV setkání se zasloužilými členy strany. 27. května oslavil své 75. narozeniny s. Vladimír Zelinka, stavbyvedoucí akcí „Z“, nejstarší člen rady MěNV. Za celoživotní práci obdržel státní vyznamenání „Za obětavou práci pro socialismus“. 4. června byl na stadionu arm. generála Ludvíka Svobody uspořádán sportovní den pro děti za účasti předních čs. olympioniků. Každé dítě, které se tohoto dne zúčastnilo, obdrželo na památku obrázek radnice s podpisy olympioniků. Téhož dne dopoledne se konala na Husově náměstí přehlídka historických vozidel Východočeského kraje, kterou uspořádala ZO Svazarm AMK Veteran car klub Semily jako přebor hist. vozidel Vč, kraje. 10. června navštívila Lomnici n. P. delegace vedoucích představitelů z okresu Varva ze SSSR. Účastníci delegace si prohlédli Čokoládovny, mateřskou školu, MěDPM a další objekty. Byli přijati na radnici, beseda s nimi se konala v lyžařském areálu v Popelkách. 10. srpna se dožil šedesáti let akademický malíř Vladimír Komárek. O významném umělci našeho okresu napsal článek Vladimír Mikule, člen školské a kulturní komise při MěNV. Článek byl otištěn v č. 14 Lomnického zpravodaje na str. 2. Vladimír Mikule je i autorem obsáhlejšího zhodnocení hudebního života v Lomnici n. P. za rok 1988, které vyšlo rovněž v č. 14 Lomnického zpravodaje pod názvem HUDEBNÍ ŽIVOT V LOMNICI NAD POPELKOU. V článku se uvádí, že při SK ROH byl před lety založen Kruh přátel hudby, který pomáhá zvyšovat zájem o vážnou hudbu v Lomnici n. P. Zásluhou SK ROH měli milovníci vážné hudby možnost si poslechnout velkou řadu vynikajících umělců. V. Mikule uvádí, že první koncert, který se konal v rámci hudební sezóny v r. 1988 – 1989, měl název „Svět opery“. Bylo to 14. září, kdy v našem městě vystoupili sólisté opery Národního divadla v Praze, Jitka Soběhartová a Miroslav Kop. Známé sborové operní scény přednesl Pražský mužský sbor FOK za řízení zasloužilého umělce Milana Malého. Na klavír doprovázel Pavel Vaněk. Program druhého koncertu, který se konal 20. září, obstaralo „Novákovo trio“, které hrálo ve složení Gabriela Krčková – hoboj, Štěpán Koutník – klarinet, Vladimír Lejčka – fagot. Průvodní slovo měla PhDr. Zdena Zvěřinová. I tento koncert se velmi líbil a posluchači odcházeli spokojeni. Ve třetím koncertě nazvaném „Balada v písni, klavírní tvorby i opeře“ vystoupili sólisté Národního divadla v Praze, zasloužilá umělkyně Naďa Šormová a zasloužilý umělec Jaroslav Souček. Vladimír Mikule nás informuje, že přední sólistka opery Národního divadla, která program sama uváděla, mimo jiné řekla: „Do Lomnice nad Popelkou jezdíme rádi, je tady vnímavé obecenstvo! Zpíváme-li v Národním divadle, máme mnohdy pocit, že ti lidé, kteří tam sedí, si přišli prohlédnout lustry, ne si poslechnout zpěv a hudbu“. V programu 4. koncertu se 26. listopadu lomnickému obecenstvu představil čtrnáctičlenný komorní soubor MUSICA BOHEMICA. Jeho vedoucí, hudební skladatel Jaroslav Krček má chalupu na Rváčově – Černé a patří od roku 1972 ke stálým návštěvníkům lomnického muzea, které navštěvuje se svým bratrem Josefem několikráte ročně. Soubor Musica Bohemica byl založen Jaroslavem Krčkem v r. 1975 a stal se jedním z významných článků nejenom našeho českého hudebního života, ale i naší české kultury, založené na slovanských lidových tradicích. 14. prosince vystoupil v Lomnici n. P. soubor „ARS CAMERALI“, jehož členy jsou Zuzana Matoušková, Milan Langer, Lukáš Matoušek a Jiří Richter. V. Mikule zjistil, že vedoucí souboru, hudební skladatel Lukáš Matoušek, patří rodovými kořeny též do Lomnice nad Popelkou. Počátkem listopadu navštívil lomnické muzeum významný český muzikolog PhDr. Jiří Berkovec. Byl mile překvapen kvalitní průvodcovskou službou, a zejména tím, že se mohl na odpovídající úrovni pobavit vyprávěním o muzikologii. Z našeho rozhovoru vyšlo najevo, že dr. Berkovec zná v Lomnici n. P. pouze Vladimíra Mikuleho, jinak nikoho. Také V. Mikulemu bylo jméno tohoto muzikologa známé. Zjistil jsem však, že oba se znají nepřímo – z literárně-kulturních kontaktů. Protože jsem podobných zjištění v mnoha jiných případech jako průvodce muzea absolvoval v posledních letech celou řadu, dospěl jsem k názoru, že Vladimír Mikule je v našem českém kulturním životě bezesporu nejznámější lomnickou osobností. Samozřejmě, že tuto poctu si nevydobyl za nějakou kratší dobu, ale za dlouhodobou, soustavnou práci, kterou vykonává v lomnické kultuře již téměř půl století. V upomínku na setkání mi dr. Berkovec zaslal obratem svoji knihu, která mu pod názvem „České pastorely“ vyšla v roce 1987. O této knize, v níž je věnována poměrně velká pozornost i prvním historickým osobnostem lomnického hudebního života, přináším samostatnou informaci na dalších stranách. 28. prosince navštívila spolu s tajemníkem MěNV, s. Josefem Pěničkou, lomnické muzeum PhDr. Eva Koťátková, místopředsedkyně ONV Semily S. Koťátková doporučila městskému kronikáři a vedoucímu muzea, aby se v závěrečných letech svého aktivního působení v muzeu věnoval zpracovávání dějin města, které by vedlo k vydání publikace, na kterou by zajistila příspěvek ve výši 30. tis. Kčs. Ve smyslu tohoto doporučení věnoval ved. muzea a městský kronikář zvýšenou pozornost metodickému vedení studentské práce RADKY VELDOVÉ, studentky čtvrtého ročníku turnovského gymnázia, narozené 4. května 1971. R. Veldová, dcera známého organizátora a aktivního hráče lomnické košíkové, Ing. Petra Veldy, se připravovala nejenom k maturitě, ale i k přijímacím zkouškám na Pedagogickou fakultu v Hradci Králové, kde se bude ucházet o studium dějepisu a ruštiny. Významnou součástí této přípravy byla i její práce, kterou zpracovala do soutěže SVOČ pod názvem Z HISTORIE NEJZNÁMĚJŠÍCH LOMNICKÝCH PRŮMYSLOVÝCH ZÁVODŮ. Tato práce získala počátkem dubna v okresním kole první místo a jako jediná ze všech předložených prací postoupila do krajského kola, které se bude konat 4. května v Hradci Králové, přesně v den osmnáctých narozenin R. Veldové. Její práci jsem zařadil do retrospektivního záznamu kronikářského zápisu.

ČESKÉ PASTORELY
je název 300 stránkové knihy, kterou vydal v roce 1987 pražský Supraphon. Jejím autorem je významný český muzikolog PhDr. Jiří Berkovec. Pro čtenáře, kteří mají bližší vztah k dějinám Lomnice nad Popelkou, se nachází v obrazové příloze knihy velké a milé překvapení: reprodukce podobizen Ferdinanda Doubravského i jeho syna Františka Doubravského, význačných skladatelů české chrámové hudby. Oba Doubravští stáli v čele lomnického hudebního života plných 92 let – od roku 1775, kdy přišel z Čisté u Nové Paky do Lomnice nad Popelkou Ferdinand Doubravský, do 28. dubna 1867, kdy zemřel při řízení koncertu v městském divadle, které se tehdy nacházelo v městské radnici, jeho syn František. Originály podobizen obou významných skladatelů se nacházejí v Muzeu české hudby, které je v současné době jednou ze složek Národního muzea v Praze.

FERDINAND DOUBRAVSKÝ
narozený 29. září 1747 v Hněvčevsi, je prozatím první známou historickou lomnickou hudební osobností. Nejdříve působil jako učitel v Čisté u N. Paky, od r. 1775 v Lomnici n. P., kde se stal od r. 1782 ředitelem kůru (choru) v kostele sv. Mikuláše, postaveného v pozdně barokním slohu se sanktusovou věžičkou v letech 1781 – 82 z iniciativy děkana Václava Heglera. Zemřel 23. února 1829 v Lomnici n. P. Jeho syn
FRANTIŠEK DOUBRAVSKÝ
se narodil 7. února 1790 v Lomnici n. P. Působil jako učitel, nejdříve v Mladé Boleslavi v letech 1817 – 19. Pak přešel do Lomnice nad Popelkou, kde se stal v roce 1820 varhaníkem a od r. 1822 spolu se svým otcem spoluředitelem kůru lomnického kostela. Když byl v r. 1862 založen v Lomnici n. P. zpěvácký spolek Bořivoj, stal se jeho prvním sbormistrem. Ve skladatelské činnosti šel ve šlépějích svého otce. Kromě chrámových skladeb psal pro své žáky ještě dueta a kvarteta. Jeho syn
PETR DOUBRAVSKÝ
byl sólistou, barytonistou, nejdříve Prozatímního divadla, později pak Národního divadla v Praze. Znal se dobře s Bedřichem Smetanou, s kterým 20. července 1871 přijel do Lomnice n. P., kde se Smetana zdržel do 26. července. Smetana byl ubytován v hotelu Řeháček, jak se tehdy nazýval dnešní hotel Praha. Petr Doubravský zemřel v roce 1887. PASTOREL (v italské jazyce „pastýřka“) je hudební skladba námětově zaměřená na zhudebnění idylického souladu venkovského člověka s přírodou a jeho křesťanských představ o vzniku a věčném obnovování života. Pastorela je tudíž hudební žánr, nikoliv hudební forma nebo hudební druh. Zhudebnění uvedeného námětu se uskutečňovalo mnoha různými vokálně instrumentálními hudebními prostředky. Jinak řečeno pastorela je hudební vyjádření venkovského života prožívaného selskými lidmi ve vzácném souladu s přírodou. Z jejich idylického sepětí s venkovským okolím vznikaly hluboce fundované představy o vzniku a věčném obnovování života. Tyto lidové představy křesťanství přejímalo a dokázalo je dosti přirozeným způsobem umělecky svazovat se svými biblickými příběhy a křesťanskými legendami. Pro nás má bezesporu nezanedbatelný význam, že Lomnicko nad Popelkou poskytovalo Ferdinandu i Františku Doubravským dostatek námětů i pro jejich české pastorely. České pastorely, které vyšly z lomnického prostředí, patří k těm, které jsou hodnoceny dr. J. Berkovcem poměrně vysoko. O Ferdinandu Doubravském J. Berkovec ve své knize na str. 92 píše: „Žádný z dochovaných autografů pastorálních skladeb Ferdinanda Václava Doubravského (1747 – 1829), učitele v Čisté u Nové Paky a pak hlavně v Lomnici nad Popelkou od roku 1775, není datován. Jiné kompozice tohoto autora vznikaly v rozmezí let 1793 – 1828. Do téhož období, snad spíše k jeho počáteční hranici, lze klást vznik českých pastorel Radostnou novinu zvěstuji vám, Co je to za novinu, Vzhůru pastuškové a ZAVÍTEJ, DRAHÝ HOSTE. Za nejzdařilejší z těchto rustikálních natalitií je možné považovat poslední z uvedených pastorel. Ve všech se objevují rytmicko melodické útvary tanečního rázu. V pastorele Zavítej, drahý hoste nabývají tyto taneční instrumentalismy stylizací a instrumentací vysloveně polkový tvar, jak o tom svědčí poněkud neobvyklá traktace varhaního sóla,…“ Na str. 117 si opět rádi přečteme: „Syn Ferdinanda Václava Doubravského, rovněž učitel František Doubravský (1790 – 1867), plodný skladatel a musicus velmi zasloužilý o hudební život v rodné Lomnici nad Popelkou, kde působil téměř 50 let, zaznamenal v soupisu vlastních skladeb – v rubrice Graduale – sedm natalitií: Prvá z nich, pastorela Radostnou novinu z roku 1825, pro soprán, alt, bas, tenor, tubu pastoralis a varhany byla zřejmě oblíbena a hojně provozována v opisech se jménem Doubravského (Hořice, sbírka Erlebachova) i jako anonymní skladba (Hradec Králové, Čáslav – v opisu T. Hoffmanna jako „Pastorela čáslavská“).“ Samostatnou kapitolu od str. 102 po str. 113, věnuje autor pastorelám Jakuba Jana Ryby, která se začíná slovy „Kulminací české pastorální hudby z přelomu 18. a 19. století a současně mezníkem jejího dalšího vývoje je skladatelská tvorba JAKUBA JANA RYBY (1765 až 1815).“ Učitel a spoluředitel kůru kostela v Rožmitále pod Třemšnem byl autorem poměrně velkého počtu pastorel, z nichž mnohé mají k vrcholnému dílu jeho pastorální tvorby – proslulé české vánoční mši „Hej, mistře, vstaň bystře“ úzký vztah. Podle Jiřího Berkovce jsou pastorely hudebním žánrem, který se probudil ke svému životu někdy ve druhé polovině 17. st. a dosáhl svého vrcholu na přelomu 18. a 19. století. V časové posloupnosti první poloviny 19. st. se z tohoto žánru postupně vytrácí zdravá bezprostřednost mezi hudebním projevem a jeho tématickým základem, kterou se vyznačuje hodnotné naivní neboli tzv. insitní umění. Následkem toho počátkem druhé poloviny 19. století pastorela fakticky zaniká, protože to, co je za ni později ještě v některých případech vydáváno, už ve skutečnosti pastorela není.

RETROSPEKTIVNÍ ZÁZNAM Z HISTORIE PRŮMYSLOVÝCH ZÁVODŮ V LOMNICI NAD POPELKOU
Zpracovala Radka Veldová, bytem Lomnice n. P., čp. 12, pod metodickým vedením městského kronikáře. Práce, doplněná fotografickými přílohami, získala 1. místo v okresním kole SVOČ a postoupila do krajského kola. Uvedenou práci by bylo možné využít pro případné vydání publikace o Lomnici n. P., která by mohla vyjít např. k 50. výročí osvobození naší vlasti a našeho města Sovětskou armádou v r. 1995. (SVOČ = studentská vědecká odborná činnost)

Z HISTORIE LOMNICE NAD POPELKOU
První písemný záznam o Lomnici n. P. byl napsán někdy v letech 1310 – 1214 českým kronikářem Dalimilem. Tato zmínka se nachází v 81. kapitole jeho kroniky. Není však pochyb, že Lomnice n. P., jako obec založená obyvatelstvem slovanského původu, existovala dříve, než se objevil první písemný záznam o její existenci. Nejdříve vznikla Stará Lomnice. Teprve později byla vybudována Nová Lomnice, jako obec městského typu. Správa a opevnění odpovídaly obvyklým zařízením tehdejší doby: dřevěná tvrz, později kamenný hrádek, příkopy, voda, zvedací most atd. Prvními pány v Lomnici byli Košíkové z Lomnice. Od roku 1308 do roku 1397 zde vládli páni z Valdštejna (tz. Lomnická větev rodu Valdštejnů), později opět potomci původních pánů Košíků. Po jejich vymření se stalo městečko od roku 1435 do roku 1437 královskou odúmrtí. V roce 1437 věnoval král Zikmund Lomnici n. P. Hynkovi Krušinovi, majiteli hradu Kumburku. Později učinil konec dědickým sporům král Ladislav tím, že odevzdal Lomnici i s přilehlými osadami do rukou Aleše ze Šanova, který měl za manželku jednu z dcer z rodu Košíků. Ale již v roce 1482 má Lomnice nového majitele – Jana z Černína. Teprve tehdy, když poslední z českých šlechticů Jan Bělský ze Skoříšova, prodal v roce 1524 lomnické panství (poddanské městečko Lomnice n. P. s přilehlými obcemi a osadami) Vilémovi z Valdštejna, Lomnice n. P. přestala střídat své majitele. Václav Štěpanický z Valdštejna vymohl v roce 1561 lomnickým měšťanům u císaře Ferdinanda I. pořádání tří výročních trhů do roka, z nichž každý trval 18 dní. Valdštejnové vlastnili Lomnici od roku 1524 až do roku 1654 s výjimkou krátkého období,jehož přesnou délku trvání nelze v historických pramenech zjistit, kdy od roku 1632 Albrecht z Valdštejna postoupil Lomnice n. P. v léno Ottovi, hraběti z Harrachu. Z právního hlediska zůstala Lomnice Valdštejnským majetkem, protože byla pouze dána v léno, nikoliv prodána. Po Ottovi, hraběti z Harrachu, se uvádějí jako poslední v řadě Valdštejnských držitelů města, Eliška Žertínská z Valdštejna a Viktorín z Valdštejna. Ten v roce 1654 prodal Lomnici Janovi, hraběti z Morzinu. Morzinové byli majiteli Lomnice do roku 1796. Poslední z nich, Rudolf, prodal Lomnici pražskému měšťanovi a velkoobchodníkovi v Trutnově Ignáci Falgeovi. Od jeho syna koupil panství roku 1834 rakouský podmaršálek Karel Alein Gabriel Rohan. Nemovité majetky, které měly svůj původ v bývalém vrchnostenském majetku, vlastnili Rohanové v Lomnici až do znárodnění v roce 1945.

HISTORIE NÁRODNÍHO PODNIKU TECHNOLEN V LOMNICI N. POP.
Hlavním zaměstnáním lomnického obyvatelstva bylo před rokem 1600 polní hospodaření, tkalcování plátna a řemeslná výroba pro denní potřebu. Dle berní ruly v roku 1654 bylo v Lomnici třináct tkalců, jedenáct ševců, tři pekaři, tři řezníci, dva krejčí, jeden kovář, jeden mandlíř, jeden mezuláník, jeden tesař a jeden zámečník. K nejrozšířenějším domácím výrobám patřilo ruční tkání plátna. První zpráva o cechu tkalcovském je z roku 1578. Od počátku 18. století lze sledovat vývoj lnářství. Základy položil roku 1725 Adam Duchoslav Šlechta. Jeho syn Jan Adam Šlechta se stal tkalcovským faktorem na lomnicku a zřídil obchod s tkalcovským zbožím. Antonín Šlechta (syn Adama Jana Šlechty) se stává roku 1776 privilegovaným obchodníkem s plátnem. Rozšiřuje svůj obchod, sám obstarává len, který dává zpracovávat na přízi a domácí tkalci z ní vyrábějí plátno. Dává také podnět k založení bělidla v Hrabačově. Přivádí českou plátenickou výrobu na stupeň soběstačnosti a začíná i exportovat. Jeho nástupce Petr August Šlechta povolává z pražských studií syna Petra Karla a dne 18. ledna 1808 je v Novém Bydžově zaprotokolována firma Petr August Šlechta a syn. Provádí se nová reforma výrobního programu. Výroba kartounů, která byla v letech úpadku zahraničních zakázek zavedena pro domácí trhů, se mění a zaměřuje se hlavně na výrobu plátna a jiných lněných tkanin a to od nejhrubších až po ty nejjemnější. Zaměstnává tisíc stavů, rozmístěných v celém podhůří Krkonoš a vyváží své výrobky do mnohých evropských zemí. Petr August zahajuje roku 1811 stavbu tzv. „Hrubého domu“ na lomnickém náměstí. V něm se nacházely provozovny až do roku 1910, než byla postavena Šlechtova mechanická tkalcovna ve Staré Lomnici. Ve druhé čtvrtině 19. století se Čechy obchodně odpoutávají od vídeňského centralismu, stávají se společně s Moravou průmyslovým centrem Rakouské monarchie. Šlechtova firma stojí na nejpřednějším místě v českém plátenictví. V roce 1839 končí životní dráha zakladatele podniku Petra Augusta. Řízení podniku se ujímá jeho syn Petr Karel, za něhož byl podnik v největším rozkvětu. Vítězí na světových trzích a svá vítězství si odnáší i z významných výstav: 1829 – Praha – První průmyslová výstava (stříbrná medaile), 1831 – Praha – Druhá průmyslová výstava (zlatá medaile), 1835 – Vídeň – Průmyslová výstava, Jediná firma rakouského plátenického průmyslu, které byla udělena zlatá státní medaile, 1836 – Praha – Třetí průmyslová výstava (zlatá medaile), 1839 – Vídeň – Druhá všeobecná rakouská výstava průmyslových výrobků za LNĚNOU PŘÍZI (zlatá medaile), 1845 – Vídeň – Třetí průmyslová výstava Za vystavená „surová a bílá plátna, bílé a barevné véby, batisty a další výrobky“ (zlatá medaile), 1867 – Paříž – Světová výstava (zlatá medaile), 1873 – Vídeň – Světová výstava (zlatá medaile), 1891 – Praha – Jubilejní průmyslová výstava (zlatá medaile). Postupně rozšiřuje i sortiment výrobků. Bedřichu Šlechtovi Všehrdskému již nestačí „Hrubý dům“ a domácí tkalci, a proto v roce 1910 začíná s výstavbou mechanické tkalcovny se šedesáti stavy, která se velmi rychle rozšiřuje na tkalcovnu s dvěma sty stavy. Postupem vývoje se stává základním závodem nynějšího národního podniku Technolen. Zřizuje se úpravna, konfekce, k výrobě pláten se přidávají výroba plachtovin, plachet a filtračního materiálu. Vedle lnu se zhotovují i výrobky z bavlny, konopí a juty. Tak rozsáhlému sortimentu již nestačí dosavadní základní závod. Bedřich Šlechta rozšiřuje podnik odkoupením dalších závodů. Získává v roce: 1922 firmu KLAZAR ve Dvoře Králové n. Lab., 1928 firmu HEROLD v Brně, 1933 tkalcovnu v Horních Verneřovicích u Trutnova, 1936 továrnu firmy KOLORENČ v Lomnici n. Pop., 1940 továrnu SÝKORA v Lomnici n. Pop. Ve vedení podniku jsou bratři Petr a Bedřich Šlechtovi Všehrdští, kteří v roce 1939 mění firmu na: TEXTILNÍ ZÁVODY P. A. ŠLECHTA A SYN. Firma byla znárodněna již v červnu 1945. 1. června 1946 byl ustanoven národní podnik SPOJENÉ TOVÁRNY LNĚNÝCH A TECHNICKÝCH TKANIN v Lomnici n. P. Postupně do něho byly začleněny mimo firmu Šlechta podniky: Česká akciová přádelna a tkalcovna lnu v Jilemnici, K. H. Barthel Co., Svitavy, SATAS v Hlinsku v Čechách, Steins Knosch, Golcův Jeníkov, Johann Ettrich, Hostinné nad Labem, Heinrich Fischer ve Šluknově a další podniky, celkem 27 závodů o 8.000 zaměstnancích. 17. prosince 1948 došlo k utvoření nového národního podniku nesoucího název TECHNOLEN, v němž zůstaly pouze závody, jejichž výrobní program na sebe navzájem dobře navazoval a měly možnost spolu dobře spolupracovat. Současně se vyčlenily závody: Svitavy, Golčův Jeníkov, Hlinsko v Čechách, které vytvořily národní podnik SVITAP. V roce 1958 byly tyto závody znovu začleněny do národního podniku Technolen. V roce 1984 národní podnik Technolen vyráběl 5.000 výrobků ve svých dvanácti závodech. Mezi tyto závody patří: ZÁVOD 01 – dříve firma Petr August Šlechta a syn. Tato firma se vyznačuje nejstarší výrobní tradicí, jejíž počátky jsou v roce 1808. V současné době má závod 01 charakter tkalcovny s vlastní přípravnou a pomocnými provozy. Vyrábějí se v něm filtrační tkaniny, které nacházejí uplatnění v cukrovarech, konzervárnách, kaolínkách, porcelánkách, v průmyslu mléčné výživy, při výrobě nejrůznějších chemikálií, ve vzduchotechnice a mnoha jiných výrobních odvětví. Dalšími výrobky jsou dva druhy stanovek zvané Terka a Zetka, lehké plachtoviny a jiné tkaniny ze lnu a syntetických materiálů. Součástí závodu 01 je rovněž samostatný provoz 13, SKÁRNA, což je bývalá mechanická tkalcovna Josef Crha. Závod byl založen roku 1866 Josefem Crhou, který pocházel ze staré tkalcovské rodiny, neboť jeho otec František Crha i děd Arnošt Crha byli ručními tkalci. Firma byla mezi prvními, které začaly v Lomnici vyrábět pestrobarevné zboží a zaměstnávala mnoho ručních tkalců. Ještě pod vedením Josefa Crhy byla v roce 1908 postavena mechanická tkalcovna. Po jeho smrti v roce 1914 se stal majitelem tkalcovny Jindřich Crha (jeho syn), který byl v roce 1891 jedním ze zakladatelů lomnického muzea, od roku 1904 členem městského zastupitelstva a od roku 1912 do roku 1924 starostou města Lomnice. Pod jeho vedením dosáhl závod velikého rozmachu. Široko daleko byly známy jeho výrobky: kanafasy, sypkoviny, kapesníky, ručníky, utěrky, flanely „Polar“ a „Eskymo“. Jindřich Crha zemřel roku 1927 a po jeho smrti se stala majitelkou závodu dcera Božena Crhová – Svobodová. Závod vedl její manžel, komerční rada, Karel Svoboda. 17. března 1948 byla Crhova tkalcovna znárodněna. K lomnickému závodu 01 patří i bývalá provozovna 17 ve Stružinci, před znárodněním v roce 1948, mechanická tkalcovna firmy J. Kučera. Vznikla jako mnoho jiných podobných podniků z mlýna v 80. letech minulého století. V roce 1904 se stal jejím majitelem J. Kučera. V roce 1965 byla začleněna do závodu Technolen 01. ZÁVOD 02 v Lomnci n. P. (KONFEKCE) – vyrábí se zde převážná část turist. a kemp. stanů. Závod byl vybudován nákladem téměř 50 milionů Kčs a uveden do provozu v roce 1972. Jeho pětipodlažní budova se stavěla od listopadu 1967 a moderní mazutová výtopna od září 1968. Do komplexu ZÁVODU 02 patří: - nánosová úpravna – do znárodnění 1948 mechanická tkalcovna bratří Halířů. Bratři Halířové založili v roce 1912 v Levínské Olešnici v Podkrkonoší ruční tkalcovství. V době 1. světové války koupili mechanickou tkalcovnu v Lomnici n. Pop., z které během několika let vybudovali moderně zařízenou továrnu. V ní se vyrábělo stolní prádlo, damaškové, lněné a bavlněné zboží. Dnes se v této úpravně nanáší PVC a jiné umělé hmoty nejmodernější technikou, na výrobních linkách ARTOS, na tkaný materiál a tímto způsobem se zde vyrábějí technické tkaniny. Též je zde vyráběn Plastex, což je jednostranně nánosovaná plachtovina, z které se zhotovují nejrůznější brašnářské výrobky, hlavně sportovní brašny a vaky. – mechanická tkalcovna Josefa Sýkory, která se již v roce 1940 stala součástí Textilních závodů P. A. Šlechta a syn. – Kolorenčova mechanická tkalcovna, která se stala součástí Šlechtovy firmy v roce 1936. V rámci n. p. Technolen zde vznikla konfekce, která byla po výstavbě nového konfekčního závodu 02 zrušena. Dnes se v ní nachází vzorkovna, část kanceláří podnikového ředitelství n. p. Technolen a menší skladovací prostory. – Cívkárna – V této budově byla nejdříve koželužna firmy Kulhánek a Raim. V roce 1911 zde Hynek Hornych a jeho zeť Karel Tišer založili továrnu na výrobu tkalcovských osnovních a útkových papírových cívek a dutinek pod jménem Hornych a spol. Závod se postupně rozšiřoval a to zejména v roce 1937 po odkoupení dalších sousedních pozemků. Potom bylo nakoupeno nové strojové zařízení, tak že mohlo dojít k rozšíření výroby o výrobu trubek pro různé navíjecí účely. Po znárodnění 17. března 1948 byla výroba papírových cívek a dutinek vyňata z textilního průmyslu a zařazena nejdříve do n. p. Krkonošské papírny, od roku 1954 do n. p. Polabské papírny a od března 1958 do n. p. Východočeské papírny. Brzy po znárodnění se stal vedoucím lomnického papírenského závodu s. Vlastimil Albín. Koncem roku 1961 byla výroba papírových cívek a dutinek v Lomnici n. P. zrušena. Podnikové ředitelství Východočeských papíren v Hostinném ji převedlo do nově vybudovaného závodu v Hostačově. Od 1. ledna 1962 zde vznikla provozovna n. p. Technolen, který tu začal vyrábět filtrační konfekci. – detašovaná provozovna v Sobotce, která je úzce specializovaná na výrobu stanů. Na místě provizorních ubytoven bývalé svobodárny, v těsné blízkosti závodu 01 byla v letech 1979 – 1981 vybudována administrativní budova podnikového ředitelství n. p. Technolen, kde bylo od 31. 12. 1981 uvedeno do provozu výpočetní středisko. Od 1. ledna 1951 převzal Technolen všechny pracovníky n. p. Mnichotex. Do tohoto podniku byla začleněna k 1. 10. 1949 továrna na výrobu prádla a konfekce, jejímž majitelem byl do znárodnění 17. 3. 1948 Josef Mizera. Ten začal s modernizací podniku v roce 1939, kdy po úmrtí otce převzal továrnu. Základy firmy položil dědeček Josefa Mizery, který měl původně obchod s tkalcovským zbožím, faktorství a tkalcovnu. Josef Mizera zaměstnával kromě 50 stálých pracovníků, ještě 200 domácích švadlen. Po osvobození byla v přízemí Mizerovy továrny vybudována závodní kuchyň ROH. 17. března 1948 převzaly Spojené továrny lněných a technických tkanin znárodněnou firmu Zdeněk Štejfa – konfekce. Tato firma měla své sídlo na Karlově. Založila ji v roce 1899 Antonie Štejfová, matka Zdeňka Štejfy, původně jako dámské krejčovství. V roce 1923 její manžel Ladislav Štejfa rozšířil tuto živnost o dámskou konfekci. V roce 1940, kdy převzal výrobnu jejich syn Zdeněk Štejfa, zde ve dvou letech vznikla továrnička na výrobu prádla a lehké konfekce (obleků, pyžam, županů, blůz a zástěr). Od roku 1947 se začal stavět v Palackého ulici nový podnik. Výstavbu, z velké části již postavené stavby, dokončil n. p. Technolen, který zde již žádnou výrobu nezaváděl a v budovách zřídil ubytovnu a byty pro své pracovníky. Kromě lomnických závodů 01 a 02 patří do n. p. Technolen Lomnice n. P. ještě tyto závody: ZÁVOD 03, Jilemnice, založený v r. 1913, vyrábí podkladové textilie pro nánosování, barfilex (= fibrilovaný a hladký pásek jako příze pro výrobu polopropylenových tkanin) a geotextilie. ZÁVOD 04, Hostinné, založený r. 1862, vyrábí těžkou konfekci (autoplachty, fazonové a rovné plachty) a sportovní konfekci. ZÁVOD 05, Hláska, je součástí n. p. Technolen od r. 1961, vyrábí turistické a kempinkové stany pro tuzemsko a na export. ZÁVOD 06, Bojanov, vznikl teprve v r. 1947 jako výrobna drobného ocelového zboží. Od r. 1952, kdy se stal součástí n. p. Technolen, kdy byl výrobní program přebudován na speciální výrobu požárních a průmyslových hadic, v níž má monopolní postavení v ČSSR. ZÁVOD 07, Levínská Olešnice, vznikl v r. 1928 jako veřejná obchodní společnost bratří Halířové. Od r. 1951 začleněn do n. p. Technolen a specializován na výrobu tkaných řemenů, cigaretových pásek a šitých pásů. ZÁVOD 08, Svitavy, založený v r. 1858. Je výraznou oporou n. p. Technolen. Výroba zaměřena na těžkou konfekci (těžké bavlněné i z chemických vláken také ségly, lněné plachtoviny). V nedávné minulosti zde byla i náročná výroba žebrových a přetlakových hal. Nyní se zde vyrábějí pláště z PVC na dva typy hal. Závod má vlastní přípravnu, úpravnu i konfekci. ZÁVOD 09, Hlinsko v Čechách, založený v r. 1850, vyrábí těžké plachty na nákladní auta, cirkusová šapita a velkoprostorové stany. ZÁVOD 10, Golčův Jeníkov, vyrábí lněné plachtoviny a speciální technické tkaniny. ZÁVOD 11, Uničov, včleněn do n. p. Technolen až v r. 1972. V r. 1978 zde postavena nová konfekce, zaměřená výhradně na sportovní konfekci a výrobu stanů. ZÁVOD 12, Čenkovice, je malý závod, zařazený do n. p. Technolen až v roce 1978. Zaměřen an výrobu turistických a kempinkových stanů pro vnitřní i zahraniční trh. N. p. Technolen je již řadu let začleněn do VHJ (výrobní hospodářské jednotky) Lnářský průmysl Trutnov, kde mají kromě lomnického Technolenu své společné generální ředitelství ještě národní podniky Texlen Trutnov, Moravolen Šumperk, Juta Dvůr Králové a Čemolen Humpolec. Druhým největším průmyslovým závodem v Lomnici n. P. je v současné době koncernový podnik ELITEX, n. p. Týniště n. Orlicí, závod 02 Lomnice n. P. Patří do odvětví textilního strojírenství. Lomnický Elitex má svůj původ ve dvou samostatných firmách: 1. JOSEF HORÁK, továrna na stroje a slévárna železa. Syn rolníka ze Stružince u Lomnice n. P., Josef Horák, vyučený zámečník, postavil si v roce 1827 na pozemku, kde byla později vybudována továrna, malou zámečnickou dílnu. Zde vyráběl různé kovové zámky, potřeby pro řemesla atd. Jeho syn, narozený v roce 1838, se vyučil u svého otce zámečníkem. Ve svém řemesle se dále zdokonalil v několika tuzemských i zahraničních dílnách. Nakonec převzal po otci zámečnickou dílnu a zde zavedl výrobu hospodářských strojů. To bylo asi v 60. letech minulého století, kdy bylo ještě málo podniků tohoto druhu – na Jičínsku a v Podkrkonoší byl snad zcela prvním skutečným strojním zámečníkem. Dílna se stala továrnou v roce 1865, kdy podnik vzrostl tak, že původní ruční výroba byla doplněna postavením parního stroje, mechanickým obráběním strojových součástí a ke strojírně byla připojena i slévárna šedé litiny. Na podzim 1886 byla do továrny zavedena elektřina. Historické dynamo Horákovy firmy je uloženo v Národním technickém muzeu v Praze. Továrna je hlavně zaměřená na výrobu strojů pro textilní průmysl. Byla to první a v jistém smyslu jediná továrna v Čechách, vyrábějící doplňky k mechanickým tkalcovským stavům: Jecquardské a listové stroje, strojky výstředníkové, mechanické osnovní zarážky, nástavné stavové automaty podle světového patentu Rudolfa Hrdiny. Dále se zde vyrábějí i stroje hospodářské: čistící mlátičky, lisy na slámu, stroje na zpracování stonkového lnu atd. Třetím výrobním oddělením byla slévárna šedé litiny. Bez kvalitních železných odlitků by nebyl možný ani rozkvět strojní výroby. 2. IGNÁC HORNYCH A SYNOVÉ, továrna na technické tkalcovské potřeby. Historie této firmy navazuje na zahraniční textilní středisko Lodž v bývalém ruském Polsku. Tam, Jiří Hornych, ručně vyráběl paprsky pro tkalcovské stavy. Jeho syn Jiří přenesl výrobu nejprve do Horní Branné u Jilemnice a pak, kolem roku 1824, do Lomnice n. P. Syn Jiřího, Ignác Hornych, se stal zakladatelem podniku. Jeho zásluhou původní ruční práce ustupovala strojům, výroba vzrůstala a přešla z malé dílny do rozměrné továrny. Vyrábělo se nejen do Čech a Evropy, ale také do zámoří. Roku 1873 dal Ignác Hornychs vé továrně jméno „Ignác Hornych a synové“, neboť oba dva jeho synové, Václav a Hynek, s ním tehdy již plně spolupracovali. Po jejich smrti nastoupila další rodová generace. Kolem roku 1946 obsahoval rejstřík Hornychových výrobků všechny tkalcovské potřeby: veškeré tkalcovské paprsky smolené i letované, brda nítěná i s ocelovými nítěnkami, hřebeny všech druhů, tkalcovské člunky, karty k listovkám, tažní i tkační pružiny, plochá ocelová péra, řadění k žakarským strojům atd. V této době zaměstnávala továrny 200 osob a byla největší továrnou na tkalcovské potřeby v Československu. Obě firmy byly znárodněny 17. března 1948. Prvním národním správcem Hornychovy firmy (od 1. 1. 1953 NAVETA 02) se stal její úředník František Volejník. Horákovu firmu (od roku 1953 NAVETA 08, od roku 1955 NAVETA 06) vedl ve funkci národního správce její technický ředitel s. Ladislav Ježek. Firma Horák byla po znárodnění zařazena do n. p. Severočeské strojírny a slévárny Praha I a krátce potom do n. p. Automatické stavy Týniště n. Orlicí. Firma Hornych byla zařazena do n. p. Textil – stroj Žandov a krátce potom do n. p. Naveta Mšeno n. Nisou. Od 1. dubna 1958 byl strojírenský závod NAVETA 06 zařazen do n. p. TOS (továrny obráběcích strojů) Týniště n. Orlicí. NAVETA 02, závod na výrobu technických tkalcovských potřeb byl ještě až do konce roku 1958 ponechán v rámci n. p. NAVETA s podnikovým ředitelstvím ve Mšeně n. Nisou. Od 1. 1. 1959 byly oba závody sloučeny pod názvem n. p. TOS Týniště n. Orlicí v jediný závod 03, který měl v této době 666 pracovníků. Od 1. dubna 1959 byl n. p. TOS přejmenován na Závody tkalcovských stavů, n. p. Týniště n. Orlicí. Po sloučení obou závodů dosahuje vynikajících výsledků vědeckovýzkumná základna, v které byly vyvinuty kruhový stav na výrobu požárních a průmyslových hadic KR 55 a zejména pak listový prošlupní stroj RBH, který se v roce 1961 vyznačoval nejvyššími technickými parametry, které v této době předstihovaly všechnu ostatní světovou konkurenci. V roce 1971 se podařilo technikům závodu uvést do provozu prošlupní zařízení – listový stroj RBH 20, určený pro výkonné strojní tkalcovské stavy STB, tvořící strojový park mnoha textilních závodů v Sovětském svazu. Vývoz prošlupních zařízení (nástavních automatů) do Sovětského svazu se od té doby značně rozvinul a stále se v něm pokračuje. Dnešní název lomnického závodu vznikl 1. ledna 1976, kdy došlo k koncernovému uspořádání všech podniků v rámci ELITEXU. Od roku 1958 do roku 1977 bylo v lomnickém závodě vybudováno 6 nových výrobních hal, v nichž se postupně rozvinula dobře organizovaná strojírenská výroba, vybavená moderními obráběcími NC stroji. Hlavním výrobním programem závodu je výroba prošlupního zařízení ke strojním tkalcovským stavům (listové stroje řady RBH a žakáry). Kromě toho se zde vyrábějí nástroje, nářadí, technické náhradní díly a četné součástky k textilním strojům. Závod též zabezpečuje ve větším rozsahu servisní práce, služby a montáže v oboru textilního strojírenství. Závod má i svoji vlastní tavírnu a slévárnu, v níž vyrábí nejenom pro vlastní potřebu, ale i pro mnoho jiných odběratelů šedou litinu. V roce 1979 byla uvedena do provozu nová tavírna šedé litiny včetně druhovací haly. Tavírna má výkon 5.000 tun za rok. Ojedinělé postavení v rámci ČSSR zaujímá výroba tkalcovských člunků, které se vyrábějí v samostatném provozu, zvaném člunkárna. Ta má své sídlo v bývalé Mastného mechanické tkalcovně na Karlově. ČOKOLÁDOVNY, oborový podnik Praha, odštěpný závod LS Lomnice nad Popelkou, jsou v současné době třetím největším lomnickým průmyslovým závodem. Patří do potravinářského průmyslu. V malém, dřevěném domečku začal roku 1810 Michal Jína spolu se svojí manželkou Barborou péci, z počátku v obyčejné sporákové troubě různé chutné, trvanlivé pečivo, které pak oba manželé roznášeli v nůších na zádech po trzích a poutích do širokého okolí, později pak do pohraničních okresů. Jeho synové Antonín a Josef založili ve městě dvě stále se zvětšující výrobny, z nichž později vyrostly dva ostře si konkurující průmyslové závody na výrobu proslulých lomnických sucharů. Závod Josefa Jíny: Syn zakladatele, Josef Jína, se ujal po otci živnosti v roce 1848 a vedl ji do roku 1877. Svojí podnikavostí podnik značně zvelebil. Roznášení sucharů mu obstarávalo několik žen tzv. nůšnic, které měly přiděleny určité obvody. Práce byla velmi těžká, neboť chyběly potřebné stroje. Ty zavedl teprve jeho syn Hynek Jína (1877 – 1901), který závod značně rozšířil. Kromě lomnických sucharů začal vyrábět i plněné desertky, mandlové preclíčky, oplatky, perníčky a cukrovinky. Výrobu dále ještě rozšířil syn Hynka Jíny, Josef Jína (1901 – 1936), který jako první postavil v Lomnici n. P. v roce 1907 továrnu na suchary. Byla vybavena moderními stroji, pecemi a ostatním patřičným zařízením. Kromě uvedených cukrovinek se zde ještě vyráběla čokoláda, desertní bonbony, mnoho druhů sušenek, čajové pečivo, perníkové zboží, dětské suchary, dětská moučka, zdravotní suchary pro diabetiky a těstoviny. V roce 1936 převzal závod syn Josef Jína, který byl zaměstnán v několika význačných závodech na cukrovinky a trvanlivé pečivo v Polsku, Norsku, Švýcarsku a Anglii. Tyto zkušenosti uplatnil ve výrobě pečiva, cukrovinek, těstovin a dětských sucharů. Výrobkům firmy Josef Jína se dostalo náležitého ocenění na mnohých výstavách u nás i v zahraničí. Již v roce 1890 na Jubilejní výstavě v Praze vzbudily výrobky firmy J. Jína takovou pozornost a uznání, že si firma J. Jína přivezla diplom. V roce 1927 na světové výstavě pořádané v Paříží získala firma za vystavované výrobky první cenu „Grand Prix“. Se vzrůstem podniku vyvstaly pro firmu nové úkoly spjaté se zlepšením sociálního zabezpečením dělníků. V roce 1942 byla zřízena závodní kuchyň a jídelna. Téhož roku byly zřízeny pro zaměstnance sprchy a koupelny. Závod Antonína Jiny: V roce 1872 se ujímá živnosti syn Michala Jíny, Antonín, který pokračoval ve výrobě oblíbených suchárků, perníčků a podobného drobného pečiva. Jemu však nestačila pouze otcova dřevěná chaloupka, a proto si postavil nový zděný domek, v němž si zřídil malou dílničku. Základ k tovární výrobě pověstných lomnických sucharů a cukrovinek položil v roce 1909 Karel Antonín Jína, vnuk zakladatele firmy, který na Husově náměstí vedle hotelu Doležal postavil velké pekárny a dílny. Zde se vyrábělo až do roku 1926. Pak byla výroba převedena do nově postavené továrny na okraji města. Ta však tehdy neměla ani zdaleka podobu pozdější mohutné továrny. Té se jí dostalo až po příchodu obou synů do podniku v roce 1937. V roce 1942 bylo postaveno první poschodí továrny a kanceláře, přistavěn zadní trakt a sklepy. V době okupace byl zaznamenán ohromný vzestup továrny firmy Antonín Jína. Toto hromadění bohatství bylo vykoupeno strádáním zaměstnanců a asociálností majitele. V revolučních dnech dělníci sami prohlásili: „Nesahejte nám na šéfa, my si to s ním vyřídíme sami!“ A šéfovi řekli: „Odpusťme si, co jsme si a začněme znovu tak, jak to nová doba vyžaduj!“ Tato nabídka byla pochopitelně s radostí přijata. Majitel podniku slíbil všechno, co právě musel. Uznal závodní výbor i radu, přislíbil zřídit a vysokou částkou dotovat zaměstnanecký fond, slíbil závodní kuchyni, přídavky. Podle rčení, slíbiti a dáti je dvojí, dával velmi, velmi pomalu a neochotně, ale přece. To však trvalo od revoluce jen do podzimu. Revoluční vlna opadla, začaly polemiky východ – západ, a to majitel už zcela pookřál. Závodní radu, která se dožadovala splnění slibů, vykázal ze své kanceláře, nepřipustil také žádnou organizace dělnictva. Po takovémto jednání valná část zaměstnanců z podniku odešla a ti, co zůstali, oznámili hrubé „šéfovo“ jednání úřadům, které dosadili do podniku národní správu. Okresní národní výbor v Semilech dne 30. srpna 1946 zamítl žádost Jínových na zrušení národní správy. Dne 22. listopadu 1946 byla na schůzi ONV v Semilech navržena ke konfiskaci mimo jiné i firma Antonín Jína, továrna na suchary a cukrovinky v Lomnici n. P. U Antonína Jíny byl zkonfiskován movitý i nemovitý majetek bez náhrady a u ostatních tří členů Jínovy rodiny v plné náhradě. Po znárodnění obě firmy pracovaly jako dva samostatné závody pod hlavičkou n. p. Lomnický průmysl sucharů a dětské výživy. 1. května 1958 bylo v Lomnici n. P. zrušeno podnikové ředitelství. Lomnický průmysl dětské výživy byl začleněn do Průmyslu trvanlivého pečiva s podnikovým ředitelstvím v Praze, jako samostatný závod 01 a 02. Od 1. 12. 1961 byly oba závody spojeny v jediný závod pod názvem Průmysl trvanlivého pečiva. 1. ledna 1974 následkem sloučení průmyslu trvanlivého pečiva s čokoládovnami došlo ke změně názvu na Čokoládovny. Počet pracovníků se pohybuje kolem 400, v posledních letech je to spíše o něco méně. V současné době se v lomnických Čokoládovnách vyrábějí: dětské piškoty, polomáčené sušenky, sušenky Rollo keks, Club, Star, Magdalena, Dukla, čajové pečivo, malinové a nuta řezy. V roce 1983 závod obohatil vybrané prodejny v ČSR luxusními výrobky zvanými Lomnické desertky a Lomnické suchary, které byly oceněny jako druhý nejlepší výrobek v rámci celé VHJ (výrobní hospodářské jednotky) Čokoládovny.

INTERIER, n. p. Praha, provoz 29, Lomnice n. Popelkou
Před znárodněním se firma jmenovala: Ladislav Cinek – speciální výroba nábytku. Tato provozovna byla založena Ladislavem Cinkem a Janem Novákem v roce 1929 v bývalé Hybnerově tkalcovně. Brzy po založení v ní pracovalo 33 dělníků. V roce 1930 vybavovala nábytkem (převážně sklápěcími sedadly) nově postavené Tylovo divadlo v Lomnici a krátce potom i místní měšťanské školy k jejich slavnostnímu otevření 28. 10. 1932. Na dnešní místo za městem se závod přestěhoval v roce 1936, kdy zde byla nejdříve postavena dřevěná hala. V té době byl výrobní program rozšířen o výrobu hraček. V roce 1938 vystavovala zlínská „Kotva“ (dnes Gottwaldov) lomnické vzorky hraček, které měly mimořádný úspěch u zahraniční objednávky zrušeny. 17. 3. 1948 byla Cinkova továrna znárodněna. ONV Semily jmenoval národními správci truhlářského mistra Jana Nováka a truhláře Antonína Poloprudského. Po znárodnění se několik let hledalo pro lomnickou provozovnu ekonomicky nejvýhodnější organizační zařazení. Její název se často měnil, např.: v letech 1948 – 1949 to byl UP závod (umělecko – průmyslový závod), v roce 1950 to byl n. p. Interiér a později n. p. Český nábytek, v letech 1951 – 1952 to byl n. p. Libena, v letech 1953 – 1955 to byl n. p. Setona (Severočeské továrny nábytku). Od 1. 1. 1956 pod názvem n. p. Český nábytek, Týniště n. Orlicí, byl lomnický provoz organizačně stabilizován desetiletým výrobním programem, zaměřeným na výrobu rozkládacích jídelních stolů z dubového nebo ořechového dřeva. Od 7. 7. 1966 až do dnešní doby bylo nalezeno pro lomnickou výrobnu nábytku trvalé místo v organizační struktuře n. p. Interiér Praha. V roce 1966 se zde započalo s výrobou obývacích pokojů z jasanu, ořechu a břízy. V letech 1970 – 1973 se zde zhotovovalo vybavení pro novou budovu Federálního shromáždění v Praze. V posledních deseti letech byl výrobní program zaměřen na zhotovení nábytku, převážně z borovicového dřeva, který se vesměs vyváží do kapitalistických států, hlavně do NSR a Švédska. Koncem padesátých let pracovalo v provozovně více než 90 pracovníků, ale jejich počet se od té doby pozvolna zmenšoval. Počátkem roku 1985 zde pracovalo 66 pracovníků. Provozovna si udržuje výrobu na vysoké úrovni účelným vynakládáním prostředků na investiční výstavbu. Ta byla započata v roce 1950. Od tohoto roku byla vybudována: přístavba přířezovny (1950), sociální zařízení a kanalizace (1965), kotelna s parním rozvaděčem (1968), budova s vrátnicí (1975), sušárny dřeva (1978), velkokapacitní silo pro vysoušení řeziva (1979), nová výrobní hala (1981)

KOVOZÁVODY, podnik místního průmyslu, Semily, závod 03, Lomnice n. P., jsou menším závodem s 35 pracovníky. Podobně jako jiné závody ve městě, i on se vyznačuje starou výrobní tradicí. V roce 1983 si připomínal 110. výročí vzniku výroby prvních českých kávomlýnků. O jejich výrobu se do značné míry zasloužila firma Petr August Šlechta a syn, která měla od roku 1808 až do roku 1910 své sídlo ve Šlechtově „Hrubém domě“ na lomnickém náměstí. Šlechtova firma byla v těchto dobách rozptýlená textilní manufaktura, pro kterou pracovalo v širokém okolí Lomnice n. P. od 6 000 – 12 000 domácích tkalců. Ti se stali vděčnými odběrateli, málo kvalitních, avšak velice praktických kávomlýnků, které pro ně začal vyrábět od podzimu roku 1873 Jan Václavík. Ten se stal prvním výrobcem kávomlýnků. V době první světové války Václavíkova výrobna kávomlýnků zanikla. Avšak již v roce 1920 navázali na starou tradici bratři Josef a Čeněk Ouhrabkové. Ti od roku 1925 pozvedli výrobu českých kávomlýnků na světovou úroveň. V roce 1947 rozšířil Čeněk Ouhrabka svoji provozovnu o dnešní č. p. 267. Od té doby nedošlo k rozšíření tohoto podniku. V roce 1951 byla provozovna, která tehdy zaměstnávala 48 pracovníků, zestátněna. Nejdříve byla začleněna do n. p. MEVA Roudnice n. Labem, později pracovala pod názvem Orlické strojírny, n. p. Skuhrov nad Bělou. Od 1. 1. 1959 se stala součástí Kovozávodů Semily, v jejichž organizační struktuře zaujímá své místo až do dnešní doby. V současnosti se zde vyrábějí cestovní kávomlýnky „Tramp“, čtvercové mlýnky na kávu „1925“ (zdokonalený Ouhrabkův vynález), lisy na česnek, mlýnky na koření „Ideál“ a strojky na krájení nudlí.

ZPRÁVA O ČINNOSTI MĚSTSKÉHO MUZEA V LOMNICI NAD POPELKOU V ROCE 1988
V této zprávě se věnuje větší pozornost především těm úsekům činnosti, o které projevuje hlavní zájem školská a kulturní komise při MěNV v Lomnici n. P. Je to především kulturně osvětová činnost, zaměřená na odborné obhospodařování vlastivědných zájmů veřejnosti, o kterou projevuje největší zájem nejenom širší lomnická i mimolomnická kulturní veřejnost, ale i Městský národní výbor v Lomnici nad Popelkou. VÝSTAVNÍ SEZÓNA byla jako každoročně i v roce 1988 zahájena 1. května po ukončení májové manifestace. Úvodní projev k zahájení výstavní sezóny pronesla s. JULIE ZAJÍČKOVÁ, předsedkyně školské a kulturní komise při MěNV Lomnice n. P. PhDr. MIROSLAV COGAN z Okresního muzea Českého ráje v Turnově pak promluvil o výtvarném díle jičínského lékaře MUDr. Jaroslava Volfa a o záchraně kulturně historických památek, nacházejících se v interiéru poutního kostela Proměnění Páně na Táboře. Po jejich projevech si více než 400 návštěvníků prohlédlo výtvarnou výstavu, pořádanou pod názvem „Obrazy z Jemenu“ v autorském provedení MUDr. Jaroslava Volfa, a dvě vlastivědné výstavky, z nichž jedna, propagovaná pod názvem „VRCH TÁBOR – PŘÍRODNÍ A KULTURNÍ DOMINANTA“ byla pořádána ve spolupráci s OMČR Turnov, Okresním archivem Semily a římskokatolickým farním úřadem v Lomnici n. P. Druhá výstavka pod názvem „KULTURNÍ A HISTORICKÁ VÝROČÍ V LOMNICI NAD POPELKOU V ROCE 1988“ byla pořádána ve spolupráci s kronikářem města Lomnice nad Popelkou. V 11 hodin dopoledne přijela do lomnického muzea výprava ze zastupitelského úřadu Jemenské arabské republiky, vedená ministrem kultury Jemenské arabské republiky, v které byl ještě jeden zplnomocněný ministr vlády Jemenské arabské republiky. Delegace se zdržela v lomnickém muzeu více než hodinu. Oba ministři napsali dosti dlouhé zápisy do návštěvní knihy lomnického muzea, v nichž vyjadřovali svoji spokojenost s kulturními službami, s nimiž se v lomnickém muzeu setkali. Zatímco obě vlastivědné výstavy byly přístupné veřejnosti až do 31. října, výstava „Obrazy z Jemenu“ se skončila 24. července. V uvolněném prostoru byla od 7. srpna do 31. října pořádána výstava z díla textilní výtvarnice, lomnické rodačky, akad. malířky JIŘINY TROJANOVÉ – PAVLITOVÉ, doplněná několika ukázkami z fotografické tvorby jejího syna, MUDr. Ondřeje Trojana. Zahájení se konalo 7. srpna za účasti 160 osob. Tuto výstavu, která byla pořádána na počest 180. výročí vzniku lomnického Technolenu, zahájil s. BOHUSLAV KUNT, předseda MěNV Lomnice n. P. Potom přečetla Alice Sůvová, pracovnice lomnického muzea, projev o výtvarném díle Jiřiny Trojanové – Pavlitové, který napsala Dr. Ludmila Kybalová, CSc. Na housle zahrál koncertní mistr IVAN ŽENATÝ. Závěrečné tři strany kronikářského záznamu 1988 jsou věnovány projevu PhDr. Ludmily Kybalové, CSc., který přečetla na zahájení výstavy 7. srpna 1988 Alice Sůvová. V textu je zhodnocen dílo akad. malířky J. Trojanové – Pavlitové. Jiřina Trojanová patří k oné nevelké, ale v uplynulých třiceti letech stále výrazněji se prosazující skupině výtvarníků, kteří spojili svoji tvůrčí práci s krajkou. Už koncem 50. let se podíleli na úspěchu naší expozice na světové výstavě v Bruselu, v 60. letech v Montrealu, v posledním desetiletí získávají přední ocenění při příležitosti specializovaných výstav krajkářské tvorby doma i v zahraničí. Hluboká krajkářská tradice v prostředí lidové i městské kultury a specializované krajkářské školství, zejména pak podíl prof. Emilie Paličkové, tvořily předpoklady pro tento neobyčejný rozvoj. Jen zdánlivě je to obor úzce vymezených možností, omezených výrazových prostředků – právě práce českých výtvarnic – krajkářek dokládají bohaté a stále neuzavřené oblasti v oboru krajkářského řemesla i výtvarného řešení. Jiřina Trojanová má v této nevelké skupině výtvarnic – není jich ze všech generačních vrstev o mnoho víc než dvě desítky – zvláštní postavení. Ačkoliv studovala ve speciálním ateliéru pro krajku a výšivku u zakladatelky novodobých krajkářských tradic i krajkářského školství, prof. Emilie Paličkové, prošla také studiemi grafickými u prof. Jaroslava Švába a nadto i průpravou teoretickou, studiem dějin umění a estetiky na filozofické fakultě Karlovy univerzity. To zřejmě určilo, že se na počátku své samostatné výtvarné dráhy nesoustředila hned jednoznačně na krajku, ale že hledala prostor pro své výtvarné sdělení i v dalších oblastech výtvarné tvorby. Bilance její výtvarné práce za uplynulých 36 let v sobě zahrnuje řadu opusů z různých oborů užitého umění. Snad také proto, že takto hledala záměrně a vždycky znovu jakýsi korektiv ke své základní profesi, stala se její vlastní …CHYBÍ STRANA 91
účinu. Její plastické kompozice ze 70. let tak nabývají na dramatické výraznosti, která je ještě vystupňována použitím oproštěné, střídmé technologie. V posledních letech se autorka vrací ke klasické technice paličkování, jíž užívá – v intencích své dosavadní tvorby – dál s jistou asketickou střídmostí oproštěnou od vnějšího dekorativismu. Stejně lapidární, až znakově úsporná je i kompozice těchto prací, které nabývají na sdělnosti svou vnitřní vazbou k přírodní inspiraci. Tento pohled na celoživotní výtvarnou práci Jiřiny Trojanové, byť i z ní mohly být vystaveny jen zástupné ukázky, je obrazem bohaté a členité tvorby, citlivé ke všem materiím, jek přesně rozlišuje mezi návrhem pro uvolněnou, někdy až improvizující možnost technik rukodělných a nepřekročitelnou, strohou zákonitostí technik strojových; vyznačuje se ukázněným a kultivovaným procesem výtvarné interpretace základního záměru, nosné myšlenky, která je vesměs spjata se světem, nás obklopujícím, s přírodním mikro a makrosvětem. Tato inspirace zůstává zakleta i v těch pracích, které dospívají k prosté, zcela abstrahované vnější formě. To vše určuje a charakterizuje členité a početné dílo Jiřiny Trojanové. Soustředěné aktivitě této výtvarnice je třeba popřát mnoho dalších nápadů a stále svěží schopnost vyhledávat citlivé a kultivované přístupy k jejich vtělování do výtvarného díla, jaké provází její práci doposud.

Schváleno dne 27. června 1989.

Kronikářem v roce 1989 byl František Novák

 

Výběr období 1989

 





Copyright (c) 2006 – Městský úřad Lomnice nad Popelkou – Jakékoli další šíření obsahu bez písemného souhlasu MÚ Lomnice není dovoleno!
prog: Celistvost | design: IdeFixx